sobota 8. července 2023

Saské Švýcarsko - okruh nad Schmilkou I.

6.7.2023
Schmilka – Kipphorn – Grosser Winterberg – Lehnsteig – Kleine Bastei – Schmilka –
Hřensko
14 km, převýšení 500 m nahoru, 500 m dolů

Skála Kipphorn s vyhlídkou leží nad obcí Schmilka, nedaleko vrcholu Grosser Winterberg. Vyhlídku tvoří vrcholová partie seskupení skalních věží a na jejím okraji plošina s dvěma lavičkami, stolem a kovovým zábradlím

Právě z vyhlídky Kipphorn si jako první všimli strážci saského národního parku loňského ničivého požáru v našem NP ČŠ.

                         



Grosser Winterberg (552 m. n. m) je druhou nejvyšší horou Saského Švýcarska. Výškou je nejvyšší horou na pravobřežní straně Labe v Saském Švýcarsku. Na levé straně Labe ho převyšuje o 4 m Großer Zschirnstein. Rozhledna Velký Winterberg byla vybudována v roce 1840. Horský hotel u rozhledny byl postaven v letech 1840–1846 ve švýcarském stylu a je památkově chráněným objektem. Oba objekty jsou zchátralé a zavřené.

                         


Grosser Winterberg

V letech 2001–2002 byl rekonstruován historický Ledový dům (Eishaus), který nyní slouží jako samoobslužný informační bod Národního parku Saské Švýcarsko.

                         


Lehnsteig aneb jak jsem si nazvala já „cesta nekonečných schůdků a schodů“

Cestu jsme si zvolili pro sestup, stezka nejprve vede lehce z kopce po cestě lesem s částečnými výhledy, po skalnatém schodu sestupuje po schodech vytesaných do skal s kovovými madly, poté dřevěné schodiště (bez zábradlí) dolů a pak střídavě kovové schůdky, dřevěné schody uff, zbytek cesty vedl lesem ke kořenové cestě.

   

  

Kleine Bastei (276 m. n.m.) nad obcí Schmilka je nádherné vyhlídkové místo. Tak jako její větší sestra vyhlídka Bastei u Rathenu nabízí nádherné výhledy na stolové hory Saského Švýcarska a do kaňonu řeky Labe. V úhlu 180 stupňů zde vidíme všechny stolové hory Saského Švýcarska Zirkelstein, Kaiserkrone, Malý a Velký Zschirnstein, Königstein, Lilienstein a další. Hluboko pod námi, 160 metrů, teče řeka Labe. Vyhlídka je zabezpečena zábradlím a je zde zabudovaná lavice.



pondělí 3. července 2023

Zajímavé okolí Kunratic u České Kamenice

Líska – kolem Lipnického vrchu – bývalý hřbitov (Kunratice) – bývalý hřbitov (Líska) – Kunratický vrch – Ponorka – Česká Kamenice

nenáročných 10 km

 Louky kolem Lipnického vrchu


bývalý hřbitov (Kunratice)

Až do konce 19. století pohřbívali kunratičtí své mrtvé v České Kamenici. Od roku 1900 využívali nový hřbitov v Lísce a ve 20. letech si v lese nad obcí založili vlastní hřbitov, na němž byl také postaven pomník 21 zdejším padlým z 1. světové války. Po roce 1945 se hřbitov přestal využívat a postupně byl zničen.




bývalý hřbitov (Líska)

Zaniklý hřbitov, kde od roku 1900 až do konce druhé světové války nacházeli poslední spočinutí obyvatelé obcí Líska a Kunratice. Po druhé světové válce byl zdevastován a upadl v zapomnění. Na jižní straně u lesa stála dnes již neexistující kaplička se zvonicí. Dnes je zde pietní háječek, torza rozpadlých náhrobků, velký dřevěný kříž a stély u bývalého vstupu.



Kunratický vrch (505 m)

dříve nazývaný také Eliášův, je zalesněný čedičový kopec. Na západní straně vrcholu je mělké sedlo, ve kterém kdysi stála dřevěná letní restaurace, z níž jsou dodnes patrné zbytky základů a nevelký sklep.





sobota 24. června 2023

Kamenický Šenov a okolí

 24.6.2023
Kamenický Šenov žst. – pramen Žába – kolem pramene Žofinka, jeskyně Lipka – Horní Prysk – lom Klúčky – Prácheň – Panská skála – Kamenický Šenov žst
14 km

Tento výlet pořádal Kčt Česká Kamenice, nejmladší odbor v Ústeckém kraji, který vznikl letos. Neplánovaně jsme se „přichomýtli“ k akci Svěcení zvonů a vyzdvižení do věže kostela sv. Petra a Pavla v Horním Prysku.

Pramen Žába, Kamenický Šenov

V roce 1931 upravil sochař Rudolf Liebisch, po 2. světové válce byla úprava zničena, v roce 1997 byla obnovena. Pramen má dva vývěry, horní prýští z tlamy kamenné žáby, dolní vývěr vytvořený až v roce 1997 vytéká z trubky, nad kterou je umístěna kamenná mužská hlava tzv. „Strážce pramene“



Jeskyně Lipka

Na jihovýchodním svahu čedičového vrchu Lipka (510 m n. m.) ve starém opuštěném lomu se nachází uměle vytvořená jeskyně Lipka, která původně sloužila k dobývání písku. Jeskyně byla asi 15 metrů dlouhá a 2 metry široká, ale po zřícení jejího stropu z ní vznikla šikmo ukloněná chodba, která klesá pouze do hloubky asi 5 metrů.


Nové zvony pro kostel sv. Petra a Pavla v Horním Prysku - svěcení zvonů a vyzdvižení do věže kostela sv. Petra a Pavla. Zvony: sv. Petr (712 kg), sv. Pavel (420 kg), sv. Walburga 280 kg, sv. Alžběta (160 kg), sv. Sebald 135 kg, sv. Martin (100 kg)

 




Lom Klúčky

Mezi Práchní a Polevskem se táhne asi 3 km dlouhý zalesněný čedičový hřbet s několika nevýraznými vrcholky, z nichž nejvyšší je přibližně uprostřed a nazývá se Klučky (642 m). Na jeho severním svahu je opuštěný čedičový lom, jehož stěny jsou tvořeny pravidelně vyvinutými svisle stojícími kamennými sloupy.

Po temeni hřbetu vede cesta, která sleduje starou hranici tří panství – krajina na severu patřila k panství kamenickému (K - Kamnitz), na jihovýchodě se rozkládalo panství sloupské (B - Bürgstein) a nevelké území na jihozápadě s Okrouhlou a s horní částí Slunečné náleželo k panství novozámeckému (N - Neuschloss, dnešní Zahrádky). U starého buku asi 400 m východně od nejvyššího vrcholu Kluček stojí hraniční kámen s letopočtem 1831.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/byvaly-lom-klucky-v-luzickych-horach-s-cedicovymi



Panská skála, Prácheň – není snad nikdo, kdo by neznal z pohádky Pyšná princezna



 

čtvrtek 22. června 2023

Naše toulavé nohy v Krušnohoří

 neděle 18.6.2023 – středa 21.6.2023

Tak jsme si dali trošku jiné kopečky, než jsou u nás. Jako základnu jsme měli ubytování v Kovářské. Zdálo by se, že se jedná o nějakou neznámou vísku, ale je to městys a najdete zde poměrně hodně zajímavostí z historie a možnosti toulek v blízkém okolí. Takže čtyři dny toulání a zkoumání a kochání za pěkného až horkého počasí.



 Den první (pěších 10 km)

Z Kovářské po zelené turistické značce k Vápence, dále po zelené, po silnici směr České Hamry, dále doprava směr Kovářská – ulice Hamerská, setkání se zelenou, po neznačené cestě přes louky.

Městys Kovářská

Za svůj vznik vděčí dolování a zpracování železné rudy. Již ve čtrnáctém století byly v jejím blízkém okolí hamry, patřící Šumburkům. Český název Kovářská vznikl překladem z německého Schmiedeberg, utvořeného podle velkého hamru s příslušenstvím, který zde stával.

Æ kostel sv. Michela Archanděla – barokní kostel zbudovaný v letech 1709–10, původně se zde nacházela dřevěná kaple, r. 1781 byla dřevěná věž nahrazena věží zděnou

Æ bývalá fara – barokní fara, pětiosé nečleněné průčelí patrové stavby charakterizuje valbová střecha a karnýzový oblouk hlavního vstupu, kulturní památka, ve špatném stavu

Æ sloup se sochou panny Marie s Ježíškem z roku 1706

Æ bývalá železárna-uhelna – byla postavena v 18. století a byla prvním objektem vysokopecní výroby v Krušných horách, vyráběly se zde železo, železné polotovary i zboží, dochovala se zřícenina uhelny, ve které se skladovalo dřevěné uhlí pro železárnu

Æ bývalá vodní elektrárna – městská elektrárna Kovářská z roku 1911 s turbínou o výkonu 80 kW

Æ bývalá přepouštěcí věž – Tato budova je propojena kanálem, který dopravoval vodu z místní nádrže (dnešní rybník), do již zmíněné elektrárny

Æ bývalá továrna na zpracování ryb (Kallova továrna na rybí konzervy)


Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem - technická památka, torzo vápenky z 1. poloviny 19. století, vápenka zpracovávala vápnitý dolomit těžený ve dvou nevelkých lomech, provoz byl ukončen v roce 1924, v roce 2020 byla dokončena částečná rekonstrukce.


Den druhý (pěších 14 km)

Z Kovářské po modré, dále po silnici, na horizontu doprava po neznačené (jáma Kovářská), po setkání se žlutou doleva, po 100 m zacházka tam a zpět (Hornický kámen), pokračujeme po žluté až k bývalé hájovně U Paloučku, dále po silnici až k Naučné stezce Velký Špičák, výstup na vrchol, po neznačených cestách zpět do Kovářské, přes ulice Tovární, Dlouhá.

 Bývalá jáma Kovářská - v hloubce až 544 m se zde v 60. letech 20. století těžil magnetit. Roku 1997 bylo staré důlní dílo likvidováno. V současnosti slouží jáma Kovářská jako zásobárna pitné vody pro okolní obce v horách.


Hornický kámen – skalní věž, spíše bychom řekli minivěž

Velký Špičák 965 m, kruhový rozhled, východně stávalo v údolí Přísečnického potoka hornické město Přísečnice, na jehož místě je dnes stejnojmenná přehrada

                     

Den třetí (pěších 10 km)

Z Kovářské busem do Českých Hamrů (směr Vejprty), zde 30 minut čekačka, bus do Božího Daru, po červené turistické značce vedoucí po sjezdovce (Boží vyhlídka), za Neklidem doprava, přes hlavní silnici, po neznačené cestě až k hranici (hraniční kámen), po cyklo zpět na červenou až na vrchol (Klínovec), po červené (po sjezdovce) do Loučné rozc. (Loučná hájovna), Bernie odmítal jít dál pěšky, busem do Českých Hamrů, zde 30 minut čekačka, bus do Kovářské

 České Hamry, kostel sv. Alžběty Uherské – kostelík pochází z dvacátých let 20. století.

 Boží Dar, kostel sv. Anny – památkově chráněná barokní stavba, která byla zbudována v 70. letech 18. století na základech původního renesančního kostela

 Rozhledna Boží vyhlídka připomínající pohozenou krabičku zápalek, z roku 2019.

                                 

Trojmezný historický hraniční kámen - byl vztyčen již roku 1677, vytyčoval hranici území pánů z Tetova, Horního hradu a Jáchymova, kámen je známý také jako Wappenstein

                             

Občerstvení Krásná Vyhlídka Klínovec

Klínovec 1.244 m

Televizní vysílač Jáchymov – Klínovec

Rozhledna Klínovec

Osmiboká zděná rozhledna postavená v letech 1883-84, společně s nedalekou chatou objekt sloužil vojákům a postupně chátral. V roce 2009 budovy změnily majitele a dočkaly se postupné komplexní rekonstrukce. Ke znovu zpřístupnění rozhledny došlo v roce 2013. Ostatní objekty jsou v hrozném stavu.

                     

Den čtvrtý (pěších 8,5 km)

Z Kovářské po modré, kolem žst. Kovářská městys, 3x přes trať, po louce (Mědník, Měděnec), po modré turistické a po silnici směr Klášterecká Jeseň (sfingy), zpět do Měděnce, busem do Kovářské.

Mědník je 910 metrů vysoký, pod jehož jižním svahem se rozkládá bývalá hornická obec Měděnec. Historie města Měděnec je už téměř 1000 let spjata s dolováním převážně železné a stříbronosné měděné rudy v okolí i přímo na samotném Mědníku. 

Památka UNESCO – Hornická krajina na vrchu Mědník zapsána na seznam dědictví UNESCO v roce 2019. Jedná o významnou oblast s dochovanými důlními díly, pozůstatky po těžbách železných a měděných rud, které zde probíhaly od 15. až do 19. století.

Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie – Jedná se o památkově chráněnou barokní stavbu z r. 1672, vyznačuje se kruhovou dispozicí a kuželovitou střechou.

Kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova – horská modlitebna, postavena v roce 1937.

Štola Země zaslíbená – nachází se pod kaplí Nejsvětějšího srdce Ježíšova, nyní uzavřena.

Štola Marie Pomocné – z přelomu 15. a 16. století, docházelo zde k těžbám stříbronosné a měděné rudy, které probíhaly do roku 1860, v průběhu 2. světové války pak byla štola využívána jako protiletecký kryt, v roce 2007 byla otevřena veřejnosti.

 Obec Měděnec

kostel Narození Panny Marie – barokní kostel byl postaven v letech 1803-14 na místě staršího dřevěného kostela

zaniklá tvrz Měděnec – v Měděnci se v 16.- 17. stol. pravděpodobně nacházela tvrz, která sloužila k hospodářským účelům, v druhé polovině 19. stol. byla přestavěna na faru, v 70. letech 20. stol. byla zbořena kvůli výstavbě silnice.

Skalní útvar Sfinga

Ortorulová tělesa, jejichž doba vzniku se odhaduje na přelom starohor a prvohor. U přírodního útvaru Sfingy stával do roku 1968 hostinec Sfingy.
Hostinec "Zur Sphinx" byl postaven v 70. letech 19. století. Za druhé světové války se ale hostinec změnil na středisko SS. Po roce 1945 byl hostinec opuštěný a zbylé trosky byly v roce 1968 odstřeleny.

 



úterý 20. června 2023

Zajímavosti Lužických hor

20.6.2023, toulavých 20 km

Výlet, který nás zavedl na místa, která jsme již navštívili a rádi se tam vracíme, ukazuje, kolik různorodých zajímavostí „u nás“ najdete.

 Výchozím bodem byla žst. Svor, po žluté a od kaple po červené – zřícenina hradu Milštejn – po zelené do Hamru, odbočka po červené k bývalému vodnímu náhonu u Naděje (osada Hamr) a zpět – po červené vodní nádrž Naděje –po zelené a neznačené cestě k soše sv. Jana Nepomuckého – Sirný pramen – Leinertův obrázek – Kaufmannův obrázek – skalní reliéf Žebračka – po cyklo 21 na Novou Huť a po neznačené podél tratě do žst. Jedlová

 Svor

– kaple Nejsvětější Trojice, postavená r. 1788 v pozdně barokním slohu, s věžičkou a mansardovou střechou

– Mariánský sloup, barokní pískovcový sloup byl postaven v roce 1715, jedná se o sloup se sochou Panny Marie. Je to nejstarší dochovaná památka v obci Svor.

 Zřícenina hradu Milštejn

Přesná doba založení hradu není známa. Předpokládá se, že byl založen ve druhé polovině 13. století na ochranu zemské stezky vedoucí z Lipé do Žitavy. Jméno hradu (Mühlstein = Mlýnský kámen) na základě skutečnosti, že zde byla těžba křemenného pískovce.

                         

Osada Naděje – skalní reliéf Krista


Bývalý vodní náhon u Naděje (osada Hamr)

ve skále se nachází chodba pro bývalý náhon podnikatelů Mittera a Weisse, je dlouhá 100 metrů a ústí u zbytků betonové stavby, kde byla umístěna vodní turbína pohánějící pilu. Pokud byste se chtěli dozvědět podrobnosti, tak je skvěle popsáno na https://www.cokolivokoli.cz/37343-byvaly-vodni-nahon-u-nadeje/

 

Vodní nádrž Naděje

Postavena byla podle projektu A. Niklase z Teplic v letech 1937-1938 a sloužila jako akumulační nádrž pro pohon mlýna a pily v blízké osadě Hamr, kamenná přehradní hráz je 91,6 m dlouhá a 8,5 m vysoká, na její stavbu byl použit znělec. Velikost zatopené plochy je 1,16 ha. V současné době není nádrž vodohospodářsky využívána.


Socha sv. Jana Nepomuckého (rozcestí U Jána)

Socha má pohnutý osud. Originál z roku 1846 vandalové poničili, v roce 1996 byla na místě vztyčena kopie sochy, která ale v roce 2001 opět neodolala zlodějům, původní pískovcový sokl zůstal prázdný. Svatý Jan, tentokrát vysochaný z umělého kamene, opět vyhlíží turisty na křižovatce lesních cest od června 2015.


Sirný pramen

Prameniště zbarvené okrovými sraženinami připomíná sirné prameny. Železitá voda však sirnou složku neobsahuje, za zbarvení může bakterie Leptothrix ochracea.


Leinertův obrázek

Podle ústního podání se tu hajnému Leinertovi zjevil bílý jelen s křížem. Obraz mohl nejspíš představovat svatého Eustacha nebo Huberta.


Kaufmannův obrázek

Pamětní deska připevněná na buku u cesty připomíná přepadení a zavraždění kupce Josefa Kaufmanna v roce 1928. Původní Kaufmannův buk, na kterém byla deska umístěna byl poražen, název Kaufmannův buk byl použit pro označení nedalekého rozcestí.


 Skalní reliéf Žebračka

Reliéf tu zřejmě v roce 1883 vytesal některý z kameníků, pracujících v blízkém pískovcovém lomu. Podle místní tradice zde v roce 1812 zemřelo hladem žebrající děvče. Nedaleko se nacházely pískovcové lomy a zaniklá osada Bedřichov. Reliéf leží mimo cestu a je třeba za ním sejít do údolí.



sobota 17. června 2023

Lužické sedmistovky - Pěnkavčí vrch, Luž, Bouřný

 Lužické sedmistovky jsme již schodili mnohokráte a stále jsou to zajímavé výšlapy. Tentokráte vyrážíme ze Stožeckého sedla (605 m).

Stožecké sedlo – Pětikostelní kámen – Trojhran – Luž – Bouřný – Stožecké sedlo
17 km

Pětikostelní kámen je čedičová skála, podle názvu by odsud mělo být vidět 5 kostelů. Přímo od skály jsou vidět 4: v Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou, Studánce a na Křížově. Pátý kostel, který se nachází v Kytlicích, je vidět z místa o kousek dříve.


Pěnkavčí vrch je mohutná znělcová hora (792 m),

její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor a táhne se v délce asi 2,5 km od Ptačince na jih k Bouřnémupo temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem a také hranice děčínského a českolipského okresu, sleduje dávné rozmezí zákupského a rumburského panství, vyznačené dodnes místy dochovanými kamennými mezníky z let 1704 a 1750.


Osamělá křemencová skála, rozdělená průrvou na dvě nevelké věže. V některých mapách je označena jako Vrabčí kámen, horolezci ji ale nazývají Babice či Babizny


skalka Trojhran (673 m)

Na temeni skalky žulový sloupek česko-německé hranice z počátku 30. let 20. století, pod nímž je z německé strany umístěna informační tabulka. Do stěn skalky je ale vytesána řada starších znaků a letopočtů. Najdeme zde počáteční písmena tří panství (R = Rumburk, RE = Reichstadt, Zákupy a Z = Zittau, Žitava), jejichž hranice se zde dříve stýkaly a podle nichž skalka dostala své jméno, ale také sedm různých letopočtů z let 1657-1783, vytesaných zřejmě při kontrolách a vymezování hranic panství.


Luž (793 m)

Luž je nejvyšší horou Lužických a Žitavských hor. Poprvé je hora uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák) a později se také označovala názvy Heilstein nebo Hikkelstein. Obyvatelé Waltersdorfu jí ale často říkali Mittagsberg (=Polední hora), protože z jejich pohledu stojí slunce v poledne právě nad vrcholem. Současné německé jméno Lausche je doloženo až roku 1631 a český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Jméno Hückelstein nebo Hickelstein se v Německu dodnes používá pro nižší severozápadní předvrchol hory.

První dřevěnou chatu postavil na vrcholu Luže Karl Friedrich Matthes z Waltersdorfu již v roce 1823. Majitel stavbu vylepšoval, přistavoval k ní další objekty a v roce 1833 vybudoval i malou rozhlednu.

Vysoká návštěvnost si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, dokončené v roce 1882. Nová "Lausche Baude", postavená zásluhou spolků a obyvatel ze Saska, se stala kuriozitou v širokém okolí. Horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (později českou). Uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Rakouská část chaty k Horní Světlé, zatímco saská náležela k Waltersdorfu. V saské části se tehdy točilo pivo žitavské a v rakouské části cvikovské. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci i na rozhledně platit měnami obou států, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku.

Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté byly hranice uzavřeny a turistický ruch na Luži utichl. Dne 8. ledna 1946 byla chata pravděpodobně úmyslně zapálena a do základů vyhořela. Zbytky základů jsou patrné dodnes a jsou využity jako vyhlídková plošina.

V roce 2008 zahájila obec Großschönau, 21. srpna 2020 byla volně přístupná vyhlídková plošina slavnostně otevřena pro veřejnost.

V českých průvodcích se traduje, že 4. září 1826 navštívil Luž osmnáctiletý Josef Kajetán Tyl. Do pamětní knihy se prý podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský. Roku 1850 Luž navštívil saský král Friedrich August.


Bouřný (703 m) je široký znělcový kopec,

na starších mapách je uváděn jako Bedřichovský vrch (Friedrichsberg). Na úpatí vrchu měla podle pověstí stát osada Bedřichov (Friedrichsdorf), zaniklá za švédských či husitských válek nebo při morové epidemii, a na vrcholu měl podle pověstí stát hrad Friedrichsburg. O osadě ani hradu však neexistují historické zprávy.



Saské Švýcarsko - okruh nad Schmilkou I.

6.7.2023 Schmilka – Kipphorn – Grosser Winterberg – Lehnsteig – Kleine Bastei – Schmilka – Hřensko 14 km, převýšení 500 m nahoru, 500 m dolů...