V našich lesích

Tak se nám nachyluje konec zákazu vstupu do lesa v našem okolí, takže nakukujeme, jestli následky přírodních živlů jsou již aspoň částečně odstraněny. 

Hornická naučná stezka Milířka

Tip na krátký výlet v nedalekém okolí

Hornická naučná stezka prochází zhruba dva kilometry jižně od Dolního Podluží, v údolí potoka Milířka (dříve Zlatý potok). Jeho název připomíná dávné uhlíře, kteří v milířích pálili dřevěné uhlí pro potřebu okolních šmelcoven (tavíren), úpraven rud a sklářských hutí. Přes střední část údolí prochází významná geologická linie, zvaná lužická porucha, která tvoří hranici mezi lužickým žulovým masivem na severu a pískovci České křídové pánve na jihu.

Stezka začíná u turistické značené cesty z Dolního Podluží do osady Lesné, odkud stezka stoupá zpočátku velice zvolna, ale později poněkud strměji údolím potoka Milířky až pod vrchol hraničního hřebene Lužických hor na rozcestí poblíž Ptačince.

Odtud vede kousek po lesní silničce po svahu Pěnkavčího vrchu, ze které odbočuje po táhlém hřebeni Čertovy pláně do sedla pod Kozím hřbetem a po jeho temeni sestupuje poměrně strmě zpět

Štola U Knížecí studánky, zvaná také Antoniho štola je dlouhá 208 metrů.

Štola Milířka je asi 192 metrů dlouhá. Za portálem je do hloubky 60 cm zatopená, stáčí se a vede k východu, v polovině délky se vrací k severnímu směru. Končí závalem, před kterým je zachován ručně sekaný oválný profil, typický pro středověká díla. Štola nemá větší dobývací prostory a pravděpodobně byla též ražena pro odvodnění dobývek výše ve svahu.

Ptačinec (Trojhran) je nevýrazné návrší (679 m), ležící severně od Pěnkavčího vrchu na státní hranici s Německem. Jeho původní název Vogelherd (= čihadlo) nejspíše připomíná dávné čihaře, kteří zde kdysi lovili tažné ptáky. Na temeni skalky z šedobílého křemenného pískovce je zasazen žulový sloupek česko-německé hranice z počátku 30. let 20. století, pod nímž je z německé strany umístěna informační tabulka. Do  stěn skalky je ale vytesána řada starších znaků a letopočtů. Najdeme zde počáteční písmena tří panství (R = Rumburk, RE = Reichstadt, Zákupy a Z = Zittau, Žitava), jejichž hranice se zde dříve stýkaly a podle nichž skalka dostala své jméno.

http://www.luzicke-hory.cz/

Toulání v Lužických horách

Tentokráte jsme vyrazili „přes kopec“ autobusem do Svoru. Naše cesta začala po červené kolem bývalého lesního koupaliště u Svoru, které bylo vybudováno v roce 1911 místním horským spolkem. Po červené jsme pokračovali až do Rousínova a dále po žluté podél Rousínovského potoka.

Aby cesta byla zajímavější, pustili jsme se po neznačené lesní cesta až ke skalnímu útvaru Bedřichovský viklan. Nedokonale vyvinutý viklan ve tvaru kovadliny se nalézá mezi vrcholy Bouřný a Kobyla, je vysoký 2 metry, široký 4,2 metry a dlouhý 4 metry.

 

Naše cesta pokračovala dále po neznačené lesní cestě, u Kaufmannova buku jsme překročili silničku „Cesta k sousedům“ a vrstevnicí obešli kopec Bouřný. 

Došli jsme na zelenou turistickou cestu, která nás dovedla do Stožeckého sedla, kde byl cíl naší cesty.