Lužické sedmistovky 3. - HVOZD (749 m)

Vrch Hvozd, německy Hochwald, patří k sopečným vrchům Lužických hor, který se nachází 2 km východně od Krompachu. Od ostatních se liší tím, že nemá kuželovitý tvar, ale podobu protáhlé stolové hory. Jeho podloží tvoří méně běžná vyvřelá hornina znělec (fonolit) s deskovitým rozpadem, kterou můžeme vidět ve vrcholové části jako drobné skalky a balvanová pole. Vrcholový hřbet je dlouhý asi 500 m. Hlavní jižní vrchol Hvozdu (749 m) tvoří výrazná skála, nazývaná dříve Ilmenstein nebo Kreuzstein. Již v roce 1786 na ní stál velký dřevěný kříž, složený ze dvou kmenů, který označoval místo, kde se setkávaly hranice jablonského, zákupského a žitavského panství. Dnes tudy vede česko-německá státní hranice. Severní vrchol (743 m) leží na německém území a v 19. století se označoval jménem Glamscherstein nebo Johannisstein. Na jižním vrcholu byl vybudován nejdříve v roce 1853 dřevěný hostinec a po jeho vyhoření v roce 1877 hrázděný hostinec. V roce 1879 zde vybudoval žitavský přírodovědný spolek 10 m vysokou dřevěnou věž. Rozhledna stála na tehdejších rakousko-saských hranicích, proto byla pojmenována na počest manželky saského panovníka Carola-Turm (Karolínina věž). Ta rychle zchátrala, a tak se tentýž spolek rozhodl vybudovat novou rozhlednu z kamene, ale z důvodu již zastavěného jižního vrcholu bylo vybráno pro rozhlednu místo na severním vrcholu a zrealizováno v roce 1892. Později u rozhledny vznikla další restaurace. Dnes na jižním vrcholu stojí restaurace Hochwaldbaude a vyhlídková plošina, uprostřed které byl v roce 2000 vztyčen nový dřevěný kříž s dvojjazyčným nápise "Einer trage des Anderen Last – Jeden druhého břemena neste". Na severním vrcholu stojí rozhledna, pod kterou je restaurace Turmbaude a malá vyhlídková terasa.

Lužické sedmistovky 2. - JEDLOVÁ (774 m)

Jedlová je třetí nejvyšší horou Lužických hor a nejvyšším vrcholem Jedlovského hřbetu. Leží na území obce Jiřetín pod Jedlovou, asi 2 km jižně od centra obce a vrch kuželového tvaru se tyčí asi do výšky 200–250 m nad okolní krajinou. Název hory vychází z překladu německého jména hory Tannenberg – Jedlová hora. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které byly i důvodem stavby kamenné rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa byly koncem 20. století silně poškozeny průmyslovými imisemi. Vrchní část hory tvoří znělec, spodní část hory se skládá z pevného pískovce, který byl dříve lámán jako stavební kámen. Zarostlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a ve své době v něm pracovalo kolem 100 dělníků. Na úpatí hory stály také dvě sklářské hutě. V roce 1890 byla na vrcholu hory zahájena stavba 23 m vysoké kamenné rozhledny, kterou projektoval varnsdorfský stavitel Stoy, a jako zdivo stavebníci použili především místní znělec. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, na jejímž vrcholku hořívala lucerna. Ještě před slavnostním otevřením rozhledny v roce 1891 byl dán do provozu hostinec, který nechal na své náklady vedle věže postavit majitel pozemku kníže Ferdinand Kinský. Rozhledna a hostinec byly v provozu do roku 1953. Rozhledna byla znovu otevřena v roce 1993 po rekonstrukci rumburskou firmou Krejčí & syn za podpory obce Jiřetín pod Jedlovou, hostinec až o 2 roky později.

Pohled na Tolštejn

 

 U rozhledny Jedlová

 

 Skalní reliéf dívky

 Křížová cesta na Křížové hoře

Zajímavá trasa vede z osady Lesné přes hrad Tolštejn, bývalý pískovcový lom, kde najdete skalní reliéf dívky, na vrchol Jedlové a dále přes Křížovou horu do Jiřetína pod Jedlovou.

Lužické sedmistovky 1. - WEBERBERG (710 m)

Weberberg je pohraniční zalesněný vrch a devátá nejvyšší hora Lužických hor. Je nejvyšším vrcholem hřbetu Rohál zhruba 60 metrů západně od hranice s Německem.

Západní polovina hory s vrcholem a prameny Milířky se nachází na území okresu Děčín, naopak východní svahy leží v zemském okrese Zhořelec v Sasku. Jižně od vrcholu je sedlo Černá brána, jímž vedou cesty spojující údolí Milířky na české straně s protilehlou strží Eisgasse, která se prudce svažuje k Waltersdorfu v Sasku. Jeho název Weberberg, který bychom mohli přeložit jako Tkalcovský vrch, připomíná dávné zaměstnání obyvatel okolních vsí a dosud nebyl počeštěn. Vrchol samotný je téměř bez výhledu, je porostlý bukovými lesy. Na severním úbočí kopce byl porost statných tzv. šindelových buků, jejichž dřevo se zvláště hodilo k výrobě šindelů. Tento zbytek smíšeného svahového pralesa byl v 60. letech přírodní rezervací, zvanou Rychtrův prales.

Nejzajímavější okruh pro zimu i léto je z osady Lesné.