Výlet jsme začali na žst. Mlýny. Chvilku
jsme ťapali po silničce směrem do Horní Kamenice, minuli jsme „hrnkový“ strom (zvláštní
místní zahradní dekorace) a kapličku u cesty a po 900 m jsme odbočili vpravo
přes železniční přejezd a za říčkou Kamenice jsme začali stoupat po málo
používané lesní cestě na dnešní náš první cíl Střední vrch. Po 2 km a zdolání
200 výškových metrů jsme byli nahoře, jakoby nic.
Střední vrch (593 m) je čedičový
kopec, z jehož vrcholu vyčnívá výrazný skalní suk, podle něhož se vrch
lidově nazýval Hranáč nebo Skála. Byl také přezdívaný Mattterhorn podle svého
vzhledu. Strmé rozeklané skalní stěny jsou tvořené čedičovými sloupy, svahy pod
nimi pokrývají částečně zarostlá suťová pole. Vrchol je přístupný
od západu strmou pěšinkou a náš výstup byl navíc stížený mokrým terénem,
ale všichni, kteří se vydali na vrchol, výstup zdárně zvládli, i když mnozí
z nás za pomoci nohou i rukou. Přestože nebylo jasné počasí, výhledy byly
až do dálek. A co jsme viděli či případně mohli vidět?
Na severu je údolí říčky Kamenice s osadou
Mlýny a vzdálenějšími Kytlicemi, lemované zalesněnými vrchy mezi Studencem
a Jedlovou.
Na východě vyčnívá Pěnkavčí vrch, špičatý Klíč a na obzoru za nimi vzdálený
Hvozd. Na jižní straně je osada Prysk se strmým Šenovským vrchem, za nímž leží
Kamenický Šenov. Za Břidličným vrchem na západě se otevírá pohled k České
Kamenici se Zámeckým vrchem a dále na zvlněnou lesnatou krajinu Českosaského
Švýcarska s výrazným kuželem Růžovského vrchu a vzdálenějšími masivy Děčínského
Sněžníku, Grosser Winterbergu a Grosser Zschirnsteinu na obzoru. Na jihozápadě
vystupují četné kopce Českého středohoří, mezi nimiž můžeme za jasného počasí
spatřit i Milešovku. Na vrcholu jsou umístěny tabule s označením
jednotlivých vrcholů, ale shodli jsme se, že nejsou moc přesné, no skoro vůbec.
A hurá k dalšímu našemu cíli. Asi
1 km severozápadně od Středního vrchu vystupuje nad údolí Kamenice
nevelký čedičový vrch, nazývaný dříve Herdstein nebo Hausstein
(471 m). Lidově se též označoval jako Hadstein, protože zde bývalo
čihadlo.
Bohužel mokrý terén nedovolil bezpečně
vystoupat na vrch, což jsme oželeli a na nevelké louce v sedle pod vrchem jsme
vybalili svačinu. Zde stál ve 30. letech 20. století dřevěný
hostinec Herdsteinbaude, dnes tu stojí novější zděný dům.
Vrátili jsme se na lesní cestu a
sestoupili podél Břidličného vrchu do údolí říčky Kamenice k Pustému zámku
a vydali jsme se na vrch.
Pustý zámek je strmý znělcový skalní
ostroh (405 m). Erozí řeky vznikla na Pustém zámku asi 50 m
vysoká skalní stěna, která byla částečně odlámána při stavbě silnice v 19.
století. Tvoří ji čtyř až šestiboké znělcové sloupce, jejichž délka dosahuje
25 m a tloušťka až 1,85 m. Tyto sloupy jsou na úpatí skály
uložené prakticky vodorovně, směrem vzhůru se stále více naklánějí a vytváří
obrovský vějíř. Na skalním ostrohu se dochovaly zříceniny hradu Fredevaldu,
který zřejmě postavili Michalovici ve 13. století k ochraně
obchodní stezky směřující údolím Kamenice do Žitavy, avšak první historická
zmínka pochází až z roku 1406. Hrad stál na vyvýšené ploše a z ostatních
stran jej chránila polokruhová hradba s příkopem, kterým sem dnes
vystupuje stezka od bývalé hájovny, a když jsme zdolali několik serpentýn
stezky, dorazili jsme na vyhlídkové místo.
Dále jsme se vypravili po červené
turistické značce a lesní cestou podél toku říčky Kamenice jsme dorazili do
Horní Kamenice, kde na samém okraji stojí těsně u železniční trati
pověstmi opředená skála Hrnčíř. Tato osamělá pískovcová
skála ve tvaru kužele, zužujícího se směrem dolů, byla při stavbě
železnice úmyslně zachována. U cesty na úpatí skály stojí výklenková
kaplička, vytesaná z menší pískovcové skalky.
V České Kamenici se naše skupina
roztrhala a rozprchla, neboť každý vyhledával občerstvení dle své chuti. Zase
jsme se všichni shledali na nádraží v České Kamenici a společně vyrazili
domů. Sečteno a podtrženo - 11 km, 340 výškových metrů nahoru, 430 dolů.
