Výlet do Brniště a okolí

Příjemným výletem pro všechny věkové skupiny i ve všech ročních obdobích je návštěva Brniště a okolí

Obec Brniště (německy Brims, popř. Brins) se nachází v okrese Česká Lípa a žije zde přibližně 1 400 obyvatel. Jméno obce Brniště je odvozeno od názvu brn- mokřad-bahnisko. K obci patří také Hlemýždí, Louhov a Velký Grunov.

První zmínky o obci pocházejí z roku 1352. V té době zde hospodařil rod Blektů z Útěchovic až do počátků 17. století. Poté panství několikrát měnilo svého majitele, získali ho mimo jiné Hyršpergárové z Königsheimu, Albrecht z Valdštejna, Liechtensteinové a Hartigové.

V Brništi a přilehlých obcích se dochovalo několik historických památek. Jedná se o kostel sv. Mikuláše, barokní vstupní bránu, hřbitovní kapli, kapli na Luhově a několik stavení, které jsou pozůstatkem místní lidové architektury.

Stezka skalních reliéfů

Čeští a němečtí umělci vytvořili v létě 2018 podél staré vozové stezky mezi pískovcovými skalami v obci Brniště, kudy se před staletími jezdívalo na pole, zajímavé landartové objekty a sochy. V rámci stezky byla odkryta a zpřístupněna kaplička z roku 1810. Ve skalách objevíte nejrůznější sochy a reliéfy, například jelena svatého Huberta, obří hlavu, reliéf anděla i nahé dívky, mořskou rybu… a další díla, jako třeba vstupní brána z větví a další instalace s přírodninami. Stezka vznikla na pozemku obce Brniště, která s uměleckým tvořením souhlasila, dílo si vysloužilo i kritiku, názor si musí udělat každý sám.

Stezka hastrmanů v Brništi

Stezka hastrmanů v Brništi je 6 km dlouhá poznávací trasa v blízkosti Panenského potoka pro pěší a cyklisty s vůní vody, mokřadů, mlýnů, hastrmanů a víl. Vede obcí Brniště s vlastním turistickým značením a 11 tematickými zastaveními a s pohledy na vrch Tlustec.

Toulání pod Vlčí horou

Naše dnešní toulání začínáme v osadě Vlčí hora poblíž autobusové zastávky, kdy se vydáváme po zelené Köglerově naučné stezce, kterou po 100 m za studánkou opouštíme a po neznačené lesní cestě prudce klesáme k Malému Vlčímu potoku, abychom se opět napojili na Köglerovu naučnou stezku. Po 200 m od křižovatky těchto dvou cest začínáme hledat náš první cíl - Panský vodopád. Vodopád je vysoký 2 metry a nachází se v hluboké rokli se strmými stěnami. Je hůře přístupný a nevede k němu žádná cestička. Vodopád nalezen a stálo to za to, hlavně díky období, kdy je dostatek vody.

                             

Pokračujeme zpět na západ po Köglerově naučné stezce k hájovně a dále již po neznačené lesní cestě, kde na okraji pískovcových skal se nachází velký pískovcový převis Malý pruský tábor. V převisu vytesána řada nápisů a letopočtů, vesměs z 19. stol. Nápisy, stejně jako jméno („Malý” pro odlišení od obdobného převisu u Brtníků) připomínají, že převis se stával útočištěm obyvatel okolních vesnic, především Vlčí Hory, při četných průchodech různých vojsk tímto krajem.

Po neznačené spojnici lez dojít na modrou turistickou značku vedoucí podél Vlčího potoka směr Vlčí hora a dále po modré do výchozího bodu. Pohodových 6-7 km.

Hrazený – z mlhy na sluncem zalitý vrch

Podzimní sluníčko vyloženě lákalo k podzimnímu výšlapu, takže jsme vyrazili do blízkého okolí, konkrétně do Brtníků. Odtud jsme od železniční zastávky vyrazili po červené turistické značce směr vrch Hrazený. První stoupání proběhlo v poměrně husté mlze, že jsme se skoro hledali, takže jsme byli ochuzeni o krásné výhledy a doufali, že se mlha zvedne.

První zastávka byla v místě bývalého hostince Birkenbaude (Březová bouda)

Birkenbaude (v překladu březová bouda) byl zpočátku jen malou chatrčí, ale postupně se rozšiřoval rodinou Hütterů do turistické restaurace. Viz historické foto (Autor: Ondřej Uher, pořízeno 13. 7. 1939).

 

Další zastávkou bylo rozcestí Zelený kříž, kde stojí křížek, menhir a pamětní destička hajnému, který zde sloužil v letech 1978-1993.

Dále jsme pokračovali po neznačené lesní cestě (dříve zde pokračovala červená turistická) a přišli jsme ze severu k úpatí kopce Hrazený. Hrazený 609,7 m je nejvyšší kopec Šluknovské pahorkatiny, svahy a srázy jsou tvořeny navrstveným čedičem, odtud název. Zde již nás doprovázelo podzimní slunce a modrá obloha.

 Na samém vrcholu Hrazeného se nachází pouze triangulační tyč, o kousek dál je fotograficky zajímavá skalka (608 m) a vyhlídkové místo Volský kámen, kde umístěn Bienertův kříž.

 

Čas slunka se naplnil a začala se opět vkrádat podzimní mlha, takže jsme po červené turistické seběhli zpět do Brtníků. Okruh měřil příjemných 8,5 km.

Lipová - Kostelní stezka - Třípanský kámen (Dreiherrenstein)

Okolí obce Lipová se nám zalíbilo, takže vyrážíme na další špacír. Začínáme opět u Solandského rybníku na modré turistické značce a po 500 m odbočujeme tentokráte vlevo na cyklistickou trasu. Na rozcestí se dáváme vpravo po neznačené Pašerácké cestě a dále se již napojujeme na Kostelní, která nás dovede až na hranice.

Kostelní stezka (značená bílým kostelíkem) spojuje saské město Wehrsdorf a Lipovou. V minulosti po této stezce chodili obyvatelé Wehrsdorfu do kostela v Lipové na mše. Zde vede modrá turistická značka, která kopíruje hranici s Německem a po 150 m přicházíme k Třípanskému kameni.

Třípanský kámen je starý hraniční pískovcový kámen z roku 1750 na hranici tří panství Sohlandu, Lipové a Wehrsdorfu,

na straně jižní je znak hrabat ze Salm-Reifferscheidu vlastníků Lipové,

na straně severovýchodní je znak pánů ze Saly vlastníků Sohlandu,

na straně severozápadní je znak budyšínské kapituly sv. Petra.

Modrá turistická značka nás přes Liščí vrch zavede na Solandskou cestu a zpět k Solandskému rybníku.

Opět pohodových 7 km barevným lesem.

Lipová - vrch Špičák (u Lipové) 481 m a stezka Po stopách červeného mravence

Obec Lipová je nádherná obec, která právem získala titul vesnice roku 2019, a nabízí mnoho zajímavých výletů ve svém okolí. Dnes jsme vyrazili na jeden z nich. Začínáme u Solandského rybníku na modré turistické značce a po 500 m odbočujeme vlevo na cyklistickou trasu. Na křižovatce s Tabulkovou cestou míjíme méně zajímavý menhir.

Umělecké dílo s názvem 2.Menhyr je cca 2 m vysoký žulový blok s otvory. Souvisí se Sluneční stezkou na německé straně.

Po dalších 500 m dorazíme ke zbytku soklu od křížku, který se bohužel zatím nedočkal obnovy. Zde již šplháme severně mimo cestu na vrchol vrchu Špičák. Zde se nacházejí dvě zajímavosti. První je kamenná stavba, která musela být pěkná a snad to původně byla něco jako turistická ubytovna (nebo útulek), jiná verze říká, že tam byli finančníci. Druhou je sloup na vrcholu, který by měl mít silnou energetickou energii (aspoň to tam píšou), sloup tam stojí od roku 2016.

Severní stranou sestoupáme z vrcholu na modrou turistickou značku která kopíruje hranici s Německem a po které vede naučná stezka Po stopách červených mravenců, ta nás zavede na Solandskou cestu a zpět k Solandskému rybníku.

Pohodových 7 km podzimně zbarveným lesem

Házmburk

Pokud se budete toulat Českým středohořím (oblast Libochovic), nemůžete Házmburk přehlédnout – jeho silueta se dvěma věžemi, horní hranolovitou a dolní kulatou, je vidět ze všech světových stran na desítky kilometrů daleko. Takže určitě navštivte, stojí to za to.

V obci Klapý, která se rozprostírá pod hradem, je zbudované placené parkoviště – 50 Kč na celý den (vezměte si drobné, je tam parkovací automat pouze na mince)

Na hrad se vypravte neznačenou cestou vlevo, která se napojí na červenou turistickou značku, a ta vás dovede až do hradu. Platí se vstupné, hrad je udržován a můžete vystoupat na Bílou věž. Také můžete vzít psa na vodítku.

Pro zpáteční cestu zvolte na rozcestí pod hradem žlutou turistickou značku, která ústí na parkoviště. Cestu si můžete zvolit i obráceně.

Vznik hradu je opředen tajemstvím. Podle Dalimilovy kroniky si zde první sídlo vybudoval jakýsi Léva a se svou družinou odtud ovládal okolní krajinu. Václav Hájek z Libočan ve své kronice naopak uvádí, že roku 754 bratři Kalboj a Veslav z Košťálova postavili na svahu kopce dům pevný jako hrad a nazvali ho Klopaj. Stavbu, která se dochovala do současnosti, založil téměř jistě kolem poloviny 13. století, kdy v Čechách vznikala řada významných feudálních sídel, rod Lichtenburků. V té době však bylo zřejmě dokončeno pouze jádro hradu, které tvořila hranolová věž obklopená silnými hradbami na obdélném půdorysu. Tato strohá část bez oken a ozdobných prvků naznačuje čistě vojenský význam sídla, které tehdy snad ani nemělo sloužit jako příbytek šlechtice. Počátkem 14. století Lichtenburkové ztratili o své zdejší majetky zájem a i s hradem je vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiné. Král roku 1335 prodává hrad Zbyňku Zajíci z Valdeka.

Tehdy se původní název hradu Klapý změnil na Házmburk a to podle jména tohoto šlechtice (německy zajíc = der Hase). Zajíc byl majitelem i dalších sídel i vysokým hodnostářem: byl mistrem královské komory a nejvyšším číšníkem. Nově získaný hrad nechal rozšířit o hradbu a brány, Černou věž a další budovy. Házmburk tak zabral celou nezalesněnou plochu vrchu a získal konečný půdorys. V průběhu husitských válek stáli Zajícové na katolické straně a jejich hrad byl pro husity nepříjemnou a nepřekonatelnou překážkou. Jeho strategický význam zesilovala skutečnost, že Zajícové v té době drželi Libochovice a Budyni a jejich panství svou polohou přetínalo přirozenou spojnici mezi kališnickými městy. Vzhledem ke své nedobytnosti, byl Házmburk vybrán za bezpečný úkryt kostelních pokladů z Pražského hradu a roku 1440 zde byla uschována drahocenná bohoslužebná roucha. Husitům se nakonec podařilo získat Libochovice, ale Házmburk nikdy nedobyli. Přibližně v té době vzniklo na jižním svahu kopce městečko Podhradí, které tvořilo ekonomické zázemí pro hradní posádku. Zaniklo však po opuštění hradu a zůstala po něm pouze hradba s dvěma věžemi. Jedna z nich je zajímavě umístěna na konci opevnění, které se kvůli excentrické poloze věže vychyluje ze svého směru. Funkce věže dosud nebyla objasněna, víme jen, že v její blízkosti stával kostelík sv. Mikuláše, který zřejmě nahrazoval neexistující hradní kapli.

Ve 2. polovině 15. století byl majitelem hradu Zbyňkův bratranec Jan, přední člen Zelenohorské jednoty, který stál na straně uherského krále Matyáše Korvína. Ten ho za odměnu učinil českým kancléřem. Jeho vnuk si jako sídlo vybral pohodlnější Budyni, a tak neobydlený Házmburk i s podhradním městečkem začal pustnout.

https://www.hrad-hazmburk.cz/cs/o-hradu/historie

Kvetoucí Sněžná - Fritscheho arboretum

Tak jsme se i letos museli jít podívat a pokochat se kvetoucí krásou.

Fritscheho arboretum se nachází v obci Sněžná v malém údolíčku pod zříceninou středověkého hradu Krásný Buk. Poblíž vede červená turistická trasa z Krásné Lípy na Vlčí Horu a také Köglerova naučná stezka.

Arboretum založil pan Vít Fritsch kolem roku 1960. O stovky zde volně rostoucích dřevin a rostlin zde pečují jeho rodinní následovníci. Arboretum je na soukromém pozemku, ale vstup je volný pro každého, kdo se bude šetrně a ohleduplně.

Vzhůru na Helfenburk

Na dnešní výšlap jsme se vypravili z parkoviště pod vesničkou Ostré u Úštěku. Zde začíná okruh (červená čerchovaná značka) kolem Hrádeckého dolu. Hlavním cílem byl hrad Helfenburk (nazývaný též Hrádek).

Hrad byl založen Ronovci v první polovině 14. století.  Původně dřevěná stavba byla zvětšena kamennými přestavbami. Hrad byl obehnán vysokými hradbami a příkopy a byla tu postavena hlavní věž a kaple. Po husitských válkách se na hradě vystřídalo několik šlechtických rodů. Na přelomu 16. a 17. století bylo panství opuštěno a během třicetileté války pustošeno. Po bitvě na Bílé hoře přešel hrad do rukou jezuitů a na konci 19. století zchátralý objekt obnovil průmyslník hrabě Josef von Schroll.

Celý areál hradu je volně přístupný po celý rok. Hrad má zajímavý trojúhelníkový tvar dobře viditelný z vyhlídkové věže. Unikátní jsou i jeho velice zachovalé hradby. Vedou po celém jeho obvodu ve výšce 12 m a délce 200 m. Nyní se o Helfenburk stará občanské sdružení Hrádek.

Na konci okruhu jsme zašli do obce Ostré, kde se nachází barokní poutní místo na vrchu Kalvárie (398 m). Poutní areál z let 1704-1707 nechal vystavět pan Václav Růžička, hejtman zdejšího jezuitského panství se sídlem v Liběšicích. V letech 1752-1767 zde pobýval poustevník Franz Piesch, terciář františkánského řádu. Jako obydlí mu posloužila jedna ze suterénních prostor umístěných pod kaplemi.

Přístupovou cestu na vrchol lemují výklenkové kaple křížové cesty z období baroka a klasicismu, cesta ústí na terasu, která symbolizuje biblickou Zahradu getsemanskou a nacházejí se zde torza barokních pískovcových soch klečícího Ježíše a apoštolů. Na vrchol vede pískovcové schodiště, které je členěno dvěma podestami s výklenky osazenými pozůstatky dalších barokních soch. Na vrcholové plošině se nachází tři kaple, boční kaple (kaple Nalezení, kaple Povýšení svatého Kříže) a uprostřed mezi nimi se nachází kaple Božího hrobu.

Cestou domu jsme zastavili v obci Blíževedly, která je výchozím místem ke zřícenině hradu Hřídelík. Z náměstí po červené turistické značce je to na Hřídelík necelý kilometr mírně z kopce. Hřídelík je volně přístupný po celý rok.

Skalní hrad byl postavený kolem roku 1292 jako majetek pražského biskupství na významné stezce do Lužice. Hrad v roce 1375 koupil arcibiskup Jan Očko od Hanuše z Dubé.
Za husitských válek byl zbořen a od té doby je zříceninou.

Z původního hradu se zachovaly nevysoké zbytky zdí okružní hradby a paláce, některé místnosti byly vytesány do skály. Zajímavostí je podzemní chodba, která vás dovede do ruin paláce.