PF 2018

Do nového roku přeji hodně pohody, šťastné náhody, legrační příhody, žádné nehody, důležité dohody a další výhody života.

Zima začíná

Příroda se nám oblékla do bílého. Uvidíme na jak dlouho, takže jsme navlékli zimní oblečení a hurá na procházku. Jestli chcete klidnou trasu s minimem či bez lidí, abyste mohli vypustit na volno i svého čtyřnohého přítele, doporučuji lesní cesty u Krásné Lípy severně od Křinice.

Krásný okruh lze začít u rybníka Klabeček lesní cestou mezi Zadním a Prostředním lesem a zpět některou ze spojnicí na Hraniční cestu.

Výlet rumburským lesem

Poslední záchvěvy nádherného podzimního počasí je důležité využít a vyrazit do přírody, byť jenom „za rohem“. Naším cílem byla rumburská rozhledna Dymník, dominanta viditelná z blízkého i dalekého okolí. Pro cestu na vrchol a zpět lze využít různé lesní cesty a vytvořit tak okruh, který od kraje lesa tvoří necelé 4 km. Odměnou nám byla barevná krása podzimního lesa.

Rozhledna na Dymníku byla postavena díky rumburskému radnímu Augustovi Wenschuhovi, který na počest svého odchodu z městské rady financoval celou stavbu sám. Kruhová stavba, jež provedl stavitel Josef Hampel, je 15 m vysoká a je postavena z cihel. Podstava je z pískovcových kamenů. Slavnostní otevření se konalo 27. září 1896. Rozhledna stojí na vrchu Dymníku, který má nadmořskou výšku 516 m n.m.

Výlet na Hrazený

Krásné podzimní počasí zvalo k malému turistickému výletu. Tentokráte jsme vyrazili s malým, ale velice akčním turistou psím přítelem Kelvinem.

Ze středu Brtníků jsme vyrazili po červené kolem nádraží vzhůru do kopce, kde se nabízely krásné výhledy na obec Brtníky a okolí.

První zastávkou byl Zelený kříž, který najdeme v krásném lesním zátiší na rozcestí trasy spojující prameny Mandavy s Velkým Šenovem (zelená turistická) a trasy z Brtníků do Kunratic (červená turistická). Název poutního místa je odvozen též od své polohy. Kříž stojí u torza památného stromu.

Pár metrů od kříže uvidíte také menhir stopořený v r. 2008 na oslavu konce léta.

Náš výšlap pokračoval dále po zelené na zajímavý kopec Hrazený s výškou 608 m n.m. leží 3 km severně od Brtníků a je nejvyšším na Šluknovsku. Jedná se o čedičový vrch, jehož svahy jsou tvořeny hradbovitě navrstveným čedičem a odtud je odvozen jeho název. 

Kousek pod vrcholem, na severním svahu je vyhlídka nazvaná Volský kámen. Stojí zde dřevěný kříž, kde je schránka s vrcholovou knihou. Kříž byl postaven na památku bratrů Bienertů, kteří byli průkopníky turistiky na Šluknovsku a v roce 1990 byli oba zákeřně zavražděni. Na samotný vrchol je to neznačenou cestou cca ještě 350 metrů, ale výhledy jsou omezeny bukovým lesem.

Hrazený jsme opustili sestupem do vísky Kunratice kolem rekreačního areálu a lesní chaty Číhaná. Kunratice jsou známé především lesnickým arboretem, je zde také zde vybudovaná naučná Kunratická stezka, seznamující nás především s lesnictvím a zemědělstvím.

Prochajda u Jetřichovic

Kamenný úvoz se nachází na neznačené lesní cestě z Jetřichovic do Rynartic, výchozím bodem je Grieselův kříž na silnici z Jetřichovic do Semil. K čemu úvoz skutečně sloužil, je dodnes nejasné.
Dle jedněch pramenů se jednalo o starou obchodní stezku, protože tesané stěny úvozu kopírují profil trakařů či povozů. Dle jiných cesta sloužila ke svážení dřeva. Rýhu uprostřed tak vybrousily kopyta tažných koní.

Dle možnosti lze dojít až do Rynartic nebo lesní cestičkou sejít do Pavlínina údolí. Údolí, dlouhé 3,5 km je přírodní rezervací, proto je průjezd na kole zakázán. Často je nazýváno také Pavlino údolí a jeho rozloha je 183 ha. Okruh dokončíte kolem Grieselova rybníku (dříve také Pavlino jezero), kde můžete spatřit nevelký skalní výklenek označovaný jako Rusalčina jeskyně.

Toulky Kunratice u Cvikova

Máte-li chuť na nenáročnou procházku mimo davy turistů a další hemžení, doporučuji okolí Kunratic u Cvikova.

Zelená turistická značka vás zavede ke Skále smrti, která je ukrytá mezi stromy. Skála je vysoká 15 metrů a je v ní vytesán reliéf, který znázorňuje rytíře na vzpínajícím se koni a dívku padající ze skály.

Reliéf připomíná pověst o mlynářské dívce, která zde v zoufalství skočila ze skály před pronásledujícím rytířem. Dívka se zachránila díky měkkému mechu a široké sukni. Rytíř i se svým koněm skončil utopením v propasti.

Cestou ke skále je možné nahlédnout do několika jeskyněk a dále po neznačené cestě krajem pole objevíte větší nádhernou jeskyni.

Výlet za kvetoucí měsíčnicí

Přírodní památka Líska se nachází na severovýchodním svahu Černého vrchu (631 m). Je lehce přístupná vrstevnicovou lesní silničkou od sedla Křížový Buk, vzdálené asi 1,5 km. Místo, nazývané Měsíční stráň nebo Měsíční údolí, je známé rozsáhlým a bohatým porostem měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Území je chráněné již od 1929. Od roku 1999 je lokalita oplocena, aby byl porost měsíčnice chráněn proti spásání zvěří. Za slunečného počasí byly stráně pokryté množstvím měsíčnic kvetoucích lehce nafialovělým květem krásným zážitkem.

Vycházku za měsíčnicí jsme si prodloužili o cestu do Chřibské přes Chřibský vrch kolem linie lehkého opevnění vz. 37 z let 1937-38, kde si můžete prohlédnout řadu objektů opevnění v různém stavu dokončení. V některých místech jsou ještě patrné zbytky polního opevnění, spojovacích a střeleckých zákopů. 

Chřibský vrch

Víkendové putování do Krkonoš

Prodloužený víkend přímo vybízel k tomu, vyrazit a užít si mimo naše končiny. To vezmete dobré kamarádky či kamarády se stále dobrou náladou, vytvoříte si kostru programu, tj. co a kde byste chtěli navštívit, vidět, zajistíte základnu pro přespání a vyrazíte.

Naše putování začalo v sobotu 6.5.2017, kdy ráno jsme vyrazili z Rumburku směr Krkonoše.

První naší zastávkou byl zámek Lemberk. Nachází se 3 km severovýchodně od městečka Jablonné v Podještědí na katastru obce Lvová v okrese Liberec ve stejnojmenném kraji. Původní středověký hrad Löwenberg byl vybudován na strmém ostrohu hory Krutina. Původní hrad chránil obchodní a vojenské stezky z Čech do Lužice. Z původní podoby se zachovala pouze válcová věž, ostatní části překryly renesanční a barokní přestavby. Podle legendy zde žila a konala zázraky sv. Zdislava z Lemberka.

Základní prohlídkový okruh je zaměřen na historii Lemberka a obsahuje hlavní reprezentativní místnosti zámku, jako je zámecká kaple Seslání Ducha svatého, starý sál s renesančním kazetovým stropem z roku 1610, vlašský sál s barokní štukovou výzdobou a clam-gallasovské pokoje. Trvá 60 minut a je postačující pro „nasání“ atmosféry“ doby. Zámek nás mírně zklamal, na čemž se určitě významně podílel průvodce, který měl odborný výklad zajímavý, ale styl „uspavače hadů“ bez úsměvu a komunikace s návštěvníky nebyl to pravé.

Druhou zastávkou byla zřícenina hradu Vranov. Jedná se o největší skalní hrad v Čechách, často uváděn též Pantheon. Vypíná se na skalnatém ostrohu nad obcí Malá Skála v Libereckém kraji, asi 8 kilometrů od Turnova. Od parkoviště musíte vyšlápnout krátké, ale ostré stoupání ke vstupu do hradu. Po zaplacení vstupného obdržíte tištěné texty s popisem jednotlivých zajímavých částí hradu a hrad si projedete značeným okruhem, který má celkem 14 zastavení. Můžeme si prohlédnout pozůstatky gotického hradu (zachovalé zdivo, skalní místnosti – hradní palác, sklepní místnosti aj.), pomníky a pamětní desky z období romantické přestavby v 19. století zasvěcené slavným historickým osobnostem a událostem. Lze se dostat až na nejvyšší skálu s vyhlídkou u Kříže.

Hrad Vranov byl založen v 15. století. Vystřídal několik majitelů – Vartemberky, Smiřické a Valdštejny. V roce 1802 byl přestavěn jedním z majitelů Františkem Zachariášem Römischem na romantické sídlo s památníkem slavných tehdejší doby.

Z místa hradu Vranov jsme se přesunuli příjemnou stezkou po vrstevnici necelé 2 km k další dnešní zastávce zřícenině hradu Frýdštejn. Není známo, kdy byl založen ani kdy bylo vytvořeno frýdštejnské panství. Bylo majetkem Markvarticů, v roce 1363 jsou zmiňováni páni z Dražic a o 13 let později (v r. 1376) Jan z Bibrštejna a tak je domněnka, že vznik Frýdštejna je spojen právě s rodem Bibrštejnů. Hlavní dominantou hradu je velká hradní věž, postavená na nejvyšším skalisku tak, aby bylo možno obhlídnout široké okolí. Věž je nejlépe zachovalou částí hradu. Je asi 15 m vysoká a má 9 m v průměru, s dvoumetrovou tloušťkou zdiva. Jediný vchod byl v prvním patře asi 6 - 7 m nad úrovní nádvoří.

Pro cestu zpátky do Malé Skály jsme zvolili jízdu na koloběžkách, v obci Frýdštejn zapůjčíte a v obci Malá Skála vrátíme po 4 km sjezdu po silničce, sice s provozem, ale celkem bezpečně.

K večeru jsme přijeli akorát na večeři do Dolní Malé Úpy, do Boudy na stráni, která se stala naší základnou. Horský penzion se nachází ve výšce 1029 m n. m uprostřed sjezdovky v lyžařském areálu U kostela a svojí polohou nabízí ideální podmínky pro aktivní pobyt na horách. Uvedené společně s vynikající domácí kuchyní a neobyčejně milým přístupem majitelů byla výborná volba.

Večerní malá procházka ke kostelu v Malé Úpě byla už jen pro vytrvalé.

Poté, co budoucí císař Josef II. navštívil r. 1779 Malou Úpu, rozhodl v rámci své náboženské politiky o výstavbě místního kostela. Barokní svatostánek se stal jedním z nejvýše položených v Čechách. R. 1806 po zásahu bleskem dřevěný kostel vyhořel. Na jeho místě byla okamžitě zahájena výstavba nového kostela.

Nedělní ráno 7.5.2017 nás přivítalo slunečním počasím a krásným výhledem na Sněžku, která byla naším dnešním cílem. 

Vyrazili jsme po snídani z  Pomezek od rozcestníku Nad Pomezními Boudami po červené turistické trase Cestou česko-polského přátelství, která nás dovede k turistické boudě Jelenka, stojící na úbočí Svorové hory. Bohužel sluníčko zastínily mraky a my stoupali do mlhy a u Jelenky jsme viděli již jen pár kroků před sebe. 

V dalším úseku jsme se škrábali stoupáním přes Obří hřeben, který se nachází mezi Svorovou horou a Sněžkou. Svahy Obřího hřebenu jsou hodně příkré a po hřebenu vede stezka, která je součástí červeně značené Cesty česko-polského přátelství. Část úseku prochází místy porostlými klečí a stezka není žádná asfaltka, ale kamenitá nepohodlná pěšina, v tuto dobu ještě se spoustou sněhu, nicméně nabízí skvělý turistický zážitek obvykle s krásnými výhledy, které nám však byly odepřeny. 

U paty Sněžky na chvíli foukl vítr a my měli krásné pohledy na to, odkud a kam to vlastně jdeme. 

Po výstupu na vrchol Sněžky se počasí vrátilo do mlhy, takže nám zbyl jen dobrý pocit ze zdolání vrcholu, neboť naše „první dáma“ byla značně nehostinná. 

Počasí nebylo nakloněno turistice nakloněno, takže volíme stejnou a vlastně nejkratší cestu zpět, kdy na jejím konci nás již skrápěl drobný déšť.

Abychom po turistice potěšili své tělo, vyrazili jsme na pozdní oběd do stylového hostince Na kopečku a Horním Maršově a dále do Aquacentra Jánské Lázně. Rehabilitační bazén nepravidelného tvaru s vodní plochou 230 m² má hloubku od 1,2 do 1,5 metrů, je napouštěn teplými minerálními prameny vyvěrajícími v areálu lázní jako Janův a Černý pramen má pro k dispozici vodní clony, protiproud, masážní a perličková lůžka a vnitřní i venkovní vířivky. Jako noví jsme se vrátili zpět na naši Boudu na stráni, kde nás již čekala zasloužená večeře a příjemné večerní lenošení.

Pondělní sváteční ráno 8.5.2017 nás přivítalo opět slunečním počasím a tentokráte vyhlížíme od boudy krásným výhledem na Černou Horu, která byla naším dnešním cílem.

Pro odlehčení jsme tentokráte zvolili výjezd lanovkou z Jánských Lázní na Černou Horu. Tentokráte nám sluníčko vydrželo po celou dobu a my absolvovali malý okruh kolem rašelinišť. V tuto dobu se konalo v místě přilehlého okolí sjezdovky Černá hora oblastní mistrovství v orientačním běhu, takže to tam trošku připomínalo mraveniště.

Státní přírodní rezervace Černohorská rašeliniště je největším rašeliništěm lesního typu v Krkonoších. Jeho rozloha činí 66 ha a stáří se odhaduje na 6000 let. Rašeliniště se nacházejí přibližně 1 km od lanovky jezdící z Jánských Lázní na vrchol Černé hory a rozkládá se v sedle mezi Černou a Světlou horou při pramenech Černého potoka. Prochází tady Naučná stezka Černohorské rašeliniště, která začíná u stanice lanovky a končí u Pardubických Bud. Stezka je dlouhá 3,5 km a je tady nainstalováno 6 informační panelů. Provede vás po povalových chodnících kolem rašeliniště, součástí je i dřevěná vyhlídková věž, ze které je pěkný výhled na centrální rašelinnou louku. 

No a nakonec ta nejsmutnější část putování – prodloužený víkend se nachýlil ke konci, takže nezbylo nic jiného, než se vydat na zpáteční cestu domů.

Výlet na rozhlednu Tanečnice

Jedná se o nenáročnou trasu vhodnou pro všechny věkové kategorie, ať už je to teenager nebo seniorka, které jsem si vzala za společníky. Za krásného počasí jsme se vydali vlakem do Mikulášovic a vystoupili na dolním nádraží. Hned od nádraží jsme se vydali po modré turistické značce, která vede přes louky a dále lesem v těsné blízkosti hranic s Německem až k rozhledně Tanečnice. Tato část trasy měří 3,5 km. Na vrchu se lze příjemně občerstvit a posedět pod rozhlednou.

Zpáteční cestu jsme šli dále po modré a po 2 km jsme dorazili na rozcestí Tomášov. Odtud můžete pokračovat po modré a podle svých fyzických a časových možností si túru prodloužit nebo dojít po silničce do středních Mikulášovic.

Trocha o rozhledně

V roce 1885 byla vystavena dřevěná rozhledna, která tu stála již ve 30. letech v 19. století. V roce 1903 byla zničena větrnou bouří a dnešní kamenná rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 1905. Rozhledna je v nadmořské výšce 598 metrů, je to zděná osmiboká rozhledna, je vysoká 26 metrů a má 138 schodů. 
Vrch byl pojmenován podle pradávné pověsti, která pravila, že na tento vrch chodívala tančit a tak svádět myslivce překrásná mladá dívka - tanečnice. Tato pověst však není nikde písemně doložena.

Za velikonočními jezdci v Ralbicy

Velikonoční jízdy jsou nejoblíbenější lidovou slavností v lužickosrbských obcích Horní Lužice. Tradice jízd sahá do pohanských dob, kdy předkové Lužických Srbů objížděli na jaře svá pole a věřili, že takto chrání budoucí úrodu před zlými duchy. S příchodem křesťanství byl termín jízd posunut na Velikonoce a každý průvod se nyní koná výhradně s požehnáním místního faráře. Dříve než se vydají na cestu do sousední farnosti, objedou velikonoční jezdci neboli "křižáci" (křižerjo) třikrát kostel a hřbitov ve své farní obci, kde se shromáždili. Především během této doby zvěstují Vzkříšení a modlí se za zemřelé. Na čele každého procesí je nesen kříž, kostelní korouhve a soška vzkříšeného Krista. Jezdci jsou svátečně oblečeni v černém s cylindry na hlavách a také koně jsou bohatě vyzdobeni. Typický je mimo jiné osobitý postroj a pestré stuhy zapletené do ohonu. Ten, kdo se jízdy účastní poprvé, má na prsou připevněný myrtový věneček. K jubilejním jízdám se pak připínají stříbrné číslice "25", respektive "50".

Trasy velikonočních procesí zůstávají nezměněné po několik staletí. Největší a zároveň nejdelší velikonoční jízda směřuje z obce Ralbicy (německy Ralbitz) do obce Kulow (německy Wittichenau) a zpět, souběžně jede další jízda opačným směrem z Kulowa do Ralbic a pak zpátky do Kulowa.