Krásná procházka pro každé období

Z obce Studánka se vydáme po modré turistické značce k pramenům Křinice.

Říčka Křinice pramení uprostřed lesů mezi Krásnou Lípou a Studánkou. Původně se nazývalo "Divoké prameny" (Wilde Borne) a dnes se mu říká Tři studánky. Okolí pramenů bylo upraveno a slavnostně zpřístupněno turistům již v roce 1908. Dvě menší a občas vysychající studánky jsou dnes obezděné a chráněné nízkým kovovým zábradlím, nad třetím a nejvydatnějším pramenem stojí dřevěný šestiboký altán s lavičkami, naposledy obnovený v roce 1990.

Pokračujeme po modré a po 500 m odbočíme vlevo na neznačenou lesní cestu zvaná Štěrková alej, která nás zavede k hlavní silnici spojující obce Studánka a Krásná Lípa. Po překročení pokračujeme po lesní cestě a po 250 m odbočíme opět vlevo do krásného zákoutí bývalého znělcového lomu. 

Pokračujeme dále po lesní cestě a po 250m odbočíme tentokráte vpravo na tzv. Cestu za lomem, která nás navede na Cestu ke křížku, po které dojdeme až k žst. Krásná Lípa město. Celkem od aut. zastávky Studánka pohodlných 6,5 km

Povánoční výlet

Sice v mírně sychravém a větrném počasí vyrážíme na výlet s cílem spálit nabraná vánoční kila. Začínáme na žst. Valdek, kdy se vydáváme po zelené turistické značce a dále po cykloznačce přes Hartu do Království. Putujeme po cyklotrase se zajímavými zastávkami až do Šluknova, odkud se vracíme zpět zase vlakem.

Kaple Nejsvětější Trojice - nedávno rekonstruovaná barokní kaplička pochází z roku 1748.

Pomník Františka Josefa I. - pomník připomíná 60. výročí Františka Josefa I. na rakouském trůně. Nese text: "Našemu nejlepšímu panovníkovi císaři Franz-Josefu I. k dovršení 60. výročí vlády v úctě a vděčnosti věnuje obec". 

Kostel sv. Vavřince - vystavěn byl v letech 1843-48 v empírovém stavebním slohu. Jednolodní stavba s obdélným půdorysem a polokruhově ukončeným presbytářem, obdélnými sakristiemi po stranách, s oratořemi v jejich patře a s věží ve vstupním průčelí. Oltářní obraz sv. Vavřince z r. 1848 je dílem Josefa Birnbauma. Zařízení pochází z doby kolem r. 1850.

Křížová cesta v Království – je z roku 1859 a tvoří ji soubor 14 výklenkových kaplí, kaple Kalvárie, Božího hrobu, Žaláře Krista, grotta sv. Petra, grotta sv. Máří Magdaleny a soubor soch Getsemanské zahrady. Po 2. světové válce nebyla cesta udržována a zpustla. V současné době probíhá její postupná rekonstrukce. Kaple Kalvárie je součástí křížové cesty a tvoří její 12. zastavení. Klasicistní kaple je výklenková o lichoběžníkovém půdoryse. Vede k ní kamenné schodiště. Uvnitř je umístěn kamenný oltář a kříž. Byla zrekonstruována roku 2010.

Šluknovský rybník - okolo Šluknova je vybudováno několik větších či menších rybníků, Šluknovský rybník u severovýchodního okraje města slouží jako přírodní koupaliště.

Celkem chladných 10 km.

Takový malý špacír pod Jedlovou

Za krásného počasí jsme vyrazili z Nové hutě po neznačené lesní cestě podél kolejí směrem k žst. Jedlová. Ta končila u jediného domu a zde jsme vešli do lesa a směrem k vrchu Bučina v nevelkém údolíčku označovaném Bukové skály, jsme hledali potůček (po kterém v tomto suchu bylo jen málo stop) a dorazili jsme k místu Bukového vodopádu. Jindy 4,5 vysoký vodopád byl bohužel vyschlý.

Volně lesem jsme dále došli jižně od Bučiny k Hraničnímu rybníku. Tento lesní rybník leží v údolí u silnice z Kytlic na Novou Huť. Je napájen řadou drobných potůčků a vytéká z něj říčka Kamenice. V minulosti se zadržená voda využívala k pohonu hamru na drcení železné rudy a k plavení dříví na pilu v Dolním Falknově. Dnes rybník slouží jako zásobárna pitné vody. Nad východním břehem rybníka stojí Valdštejnská skála, podle níž se rybník dříve jmenoval Waldsteinteich nebo Waldteich (=Lesní rybník). Teprve po roce 1945 byl přejmenován na Hraniční rybník, protože kolem něj prochází hranice okresů Česká Lípa a Děčín.

Na západní straně rybníka jsme došli k pomníku, který byl vybudován v roce 2013 na památku tzv. divokého odsunu a zastřelení 6 německých kytlických obyvatel dne 19 června 1945.

Dále už jsme pokračovali po Přehradní cestě kolem Jedlovských rybníků. Jedlovské rybníky leží v pramenné oblasti Chřibské Kamenice uprostřed lesů na jižním úpatí hory Jedlové. Jižnější Velký a severnější Malý Jedlovský rybník byly původně určeny k zachycování vody při povodních a jarním tání sněhu. V roce 1705 se po dlouhých deštích hráz rybníků protrhla a vzniklá povodeň si v Chřibské vyžádala 5 životů. Dnes rybníky slouží jako vodohospodářské nádrže a je v nich proto zakázáno koupání.

Původně byly tyto rybníky tři – třetím byl Hutní rybník (zvaný též Rolský, Rollteich). Jeho jméno je odvozeno od jeho původní funkce. V letech 1680 až 1740 byla v těchto místech v provozu sklářská huť, pro jejíž potřeby byl tento rybník zřízen.

Kolem rybníků vede cyklostezka, která nás dovedla až k žst. Jedlová. Celkem 6,5 km.

Kolem Holanských rybníků

Holanské rybníky jsou soustavou 23 rybníků napájených Bobřím potokem. O stáří rybníků nevíme nic přesného, vznikaly zřejmě postupně od pol. 16. století do pol. 17 století. Rozloha všech rybníků je přes 200 ha. Ústředními rybníky této soustavy jsou Dolanský rybník s plochou 52 ha a Holanský rybník (29 ha). Ostatní rybníky jsou mnohem menší. Všechny rybníky slouží k intensivnímu chovu ryb. Rekreačně je využíván Milčanský rybník s plážemi ke koupání.

Z obce Holany vyrážíme po červené na západ kolem Holanského rybníka. Projdeme kolem rekreační oblasti s místním kempem a koupacím Milčanským rybníkem, kde v malém lesíku stojí zřícenina hradu Vítkovec.

Hrad Milčany (někdy též nazývaný Vítkovec) byl postaven nad Milčanským rybníkem na přelomu 14. a 15. století místo původního hradu u Hostíkovic, nacházejícímu se na ostrůvku Milčanského rybníka. Zanikl pravděpodobně za třicetileté války, materiál z něho byl použit na stavbu kostela v Holanech. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka. Dnes zde můžeme vidět zbytky valů, sedm metrů vysoký roh zdi paláce a terénní nerovnosti.

Dále po červené přicházíme na krásné místo. Vpravo od nás je Hrázský rybník, vlevo menší rybníček Mlýnský a my přecházíme po můstku mezi nimi. Obvykle pod ním protéká voda z Hrázského rybníku a přes Mlýnský rybník se vlévá do Bobřího potoka, za současného sucha jsou to jen „čůrky“ vody. 

Nedaleko narazíme na další krásné místo - na mostíku přes potok vytékající z Dolanského rybníku jsou dvě kamenné sochy znázorňující pannu a vodníka. 

Pokračujeme podél Dolanského rybníku, kde prozkoumáme zbytky mlýna na zarostlém břehu.

Dále po červené dojdeme k vyhlídce Smrtka, kde naše putování obracíme zpět.

Skalní vyhlídka Smrtka se vypíná nad Koňským rybníkem nedaleko Stvolínek. Své jméno získala pravděpodobně podle lidového zvyku shazování figuríny Smrti do rybníka na počátku jara. Z vrcholu pískovcové skály s vytesanými schody je krásný výhled na plochu Koňského rybníka.

Zpátky do Holan se vracíme po značené cyklostezce, která nás zavede až do výchozího místa. Celkem příjemných 12 km.

Černé rybníky, Jitrovník

Dnešní vycházku jsme začali nad obcí Jiříkov (autobusová zastávka Kopec), kdy jsme se vydali po neznačené cestě napříč lukami, napojili se na cykloturistickou cestu až do místa zvané Černé rybníky přímo u hranic s Německem.

Okolí Černého rybníku (nazývané Severská Šumava) tvoří příroda připomínající tajgu. Jsou zde 3 rybniční soustavy, kolem kterých vede turistická trasa (česko-německá). Je zde odpočívadlo a na hrázi Černého rybníku je dřevěný můstek.

Odtud vede žlutá turistická po krásných lesních cestách až na vrchol Jitrovník.

Jitrovník (Jüttelberg) je zalesněný vrch (510 m n.m) ve Šluknovském výběžku, mezi Šluknovem a Jiříkovem, nazývané též Pytlák. V minulosti zde byla rozhledna postavená v roce 1888, ale zničená bouří v listopadu 1903. 

Na východním úbočí vrchu byla původně restaurace Vogelova bouda (Vogelbaude, též Jüttelbergbaude, též chata Pytlák), vybudována Johannem Vogelem při přístupové cestě k rozhledně taktéž roku 1888. Po roce 1945 zde bylo rekreační zařízení, kde byly pořádány letní tábory. V roce 1998 vyhořela a dnes jsou zde pouze zarostlé základy.

Legendy odvozují jméno vrchu od Jutroboga, slovanského boha úsvitu. Také se zde podle pověstí se zde konaly čarodějnické reje. Jiná pověst mluví o tom, že se na Jitrovníku scházeli obři a hráli zde zlatými koulemi zlaté kuželky. Za velké rouhání jednou na den všech svatých spadla z nebe ohnivá koule a obry i kuželky zatloukla do země. Zlato je tam údajně dodnes kdesi ukryto. 

Nedaleko se nachází Křížová cesta v Království, ale nevede tam přímá cesta, proto jsme využili toho, že se zde jiý nepísl žádný dobytek a vydali přímo po lukách po mizejících cestičkách.

Kamenný vrch v Království u Šluknova je magické místo. Je uveden na mapě energeticky silných míst, a proto ne náhodou na něm byla vybudována křížová cesta s areálem drobných sakrálních staveb

Vznik křížové cesty v Království inicioval zdejší farář P. Wenzel Karl. Vybudována byla roku 1859 na Křížovém vrchu, původně zvaném Kamenný vrch (něm. Steinhügel). Památkově chráněný areál postupně obnovuje jeho vlastník město Šluknov. Se záchranou se začalo roku 2016 obnovou kaple Bičování Krista, v roce 2017 se opětovně sestavila žulová zastavení, v roce 2018 byly jednotlivé výklenkové kapličky osazeny sádrovými odlitky původních dřevěných reliéfů, které se dočkaly barevného  nátěru.

Krásný sluneční výlet jsme zakončili v hospůdce Jitrovník na okraji obce Království.

Podzimní toulání v okolí obce Lipová

Podzimní toulání v okolí obce Lipové na Šluknovsku nás přineslo dvě zajímavá, nejen historicky, místa.

Z obce Lipová jsme se vydali po modré turistické značce a hned vstoupili do zámeckého parku.

Barokní zámek Lipová byl vystavěn ve 30. letech 18. století. Sama stavba byla zajímavá tím, že ve svých proporcích skrývala počty kalendářního roku - 7 schodišť jako dnů v týdnu, 12 komínů jako měsíců v roce, 52 pokojů jako je týdnů a 365 oken a dveří jako dnů v roce. Po letech chátrání je výrazně poničený, barokní střechy a krovy jsou propadlé. Jeho majitelem je občanské sdružení Via Tempora Nova, které usiluje o jeho záchranu.

Od roku 1958 je zámek chráněn jako kulturní památka České republiky, je však zároveň veden v seznamu ohrožených nemovitých památek.

Na rozdíl od objektu zámku se podařilo zachránit a obnovit zámecký park díky podpoře EU a dalších včetně obce Lipová. V rámci rekonstrukce se zrekonstruoval barokní parter včetně rozsáhlého rozária, znovu byl založen prostor rozária minor, který obklopuje habrové bludiště, byly založeny trávníkové plochy a vysazeno 181 kusů stromů a 15.203 kusů keřů. Pokračováním rekonstrukce bylo založení experimentálního vinohradu, který je nejseverněji položeným vinohradem v ČR a připravuje se, tzv. HORTUS AQUATICUS, který se bude rozkládat v místech, kde původně byla podmáčená louka.

Stále po modré po příjemné lesní cestě dojdete po 2,5 km na kopec Jáchym.

Kaple svatého Jáchyma (něm. Joachimskapelle stojí na vrcholu kopce Jáchym (též Jáchymův vrch, něm. Joachimsberg, 472 m n. m.) na okraji katastru obce Lobendava. Původní dřevěná kaple se zastaven&i acute;mi křížové cesty byla postavena ve 2. polovině 18. století. Přestože je kaple značně poničená, je od roku 2014 chráněna jako kulturní památka České republiky

Čtrnáct kamenných zastavení poničené křížové cesty bylo v původní podobě nově vyrobeno a osazeno v roce 2017 na původních místech podle dochovaných zbytků původních zastavení. Všechna mají nové obrazy. Dochované části původních zastavení jsou naskládány na opravenou podezdívku kaple Božího hrobu.

Pro zpáteční cestu jsme zvolili neznačené lesní cesty, které tvořily okruh zpět do Lipové.

Celkem příjemných 7 km.

Výstup na Lilienstein

Dnešní náš výlet začínáme v městečku Königstein. Přívozem přejedete na druhý břeh Labe, do části města Halbestadt. V Halbestadtu vystoupáte mezi domy po staré dlážděné cestě Tempelberg  na cestu, nazývanou „Leichenweg“, po které pokračujete rovně až k úpatí, dále stezka vede pod jižními stěnami masivu, nakonec se jde po schodech a přes lávky spojující jednotlivé skály až na západní vyhlídku, odkud je výhled na okolní skalní oblasti. 

Lilienstein je 415 metrů vysoká stolová hora v Saském Švýcarsku v Německu, tyčící se nad údolím řeky Labe. Nacház&iacu te; se v blízkosti obce Waltersdorf, 15 km východně od města Pirny, 5 km západně od města Bad Schandau a ze tří stran je obklopen řekou Labe. 

Jméno nemá nic společného s lilií, a bylo pravděpodobně odvozeno od jmen svatých (St. Gilgen nebo St. Ilgen - dřívější jména byla „Ylgenstein“ a „Illgenstein“). Svůj kořen má ve jméně svatého Jiljí. 

Nejstarší důkaz lidské přítomnosti na plošině Liliensteinu prokazují pazourkové nástroje, které byly nalezené na jejím jižním okraji, jejichž stáří se odhaduje v rozmezí 12000 př. n. l. až 2200 př. n. l. První písemná zmínka o Liliensteinu pochází z roku 1379, pod názvem „Ylgenstein“. Již v raném středověku byl postaven malý skalní hrad Lilienstein, patřící Českému království. V důsledku sporu pánů z Dohny s míšenskými makrabaty přešel Lilienstein v roce 1402 do vlastnictví míšeňských markrabat. Přestože je v roce 1406 zmíněna hradní posádka, hrad chátral a byl pravděpodobně opuštěn kolem roku 1550. Při vykopávkách v roce 1894 byl odkryt půdorys hradu. Kromě těchto pozůstatků lze dnes vidět ještě zahloubené kapsy pro nosné trámy na skalních výchozech. 

Na vrcholové plošině se nachází 16 metrů vysoký obelisk, připomínající návštěvu kurfiřta Augusta II. Silného. V polovině 19. století byl na Liliensteinu postaven hostinec s dřevěnou rozhlednou. 

Zpět dolů se dostanete po severní cestě kolem bývalé hájenky Sellnitz, dále obcí Prossen do Bad Schandau.

Kolem Prysku

Naše dnešní toulání začínáme u místního hřbitova v Dolním Prysku, kdy se vydáváme po Meixnerově stezce. Na této lesní cestě se nachází přírodní posilovna. Vždy v intervalu několika desítek metrů jsou u cesty umístěny různé posilovací stroje v přírodním provedení. 

Naučná stezka míjí dva velké skalní bloky, ke kterým vedou prudce stoupající schody - Skalní věž a Sloní skála.

Asi v jedné třetině naučné stezky je dřevěná lávka přes bažinatý úsek cesty. 

Po chvíli vycházíme z lesa na polní travnatou cestu mezi ploty domů ve vsi Horní Prysk a přicházíme na konec naučné stezky u autobusové zastávky. Na křižovatce v Horním Prysku pokračujeme po modré značce směrem na kopec Lipka 510 m n. m. a v prudším stoupání se nachází jeskyně Lipka. Jedná se o zbytek podzemního lomu po těžbě písku. Jeskyně je hluboká 2 metry a široká 16 metrů.

Na vrcholu jsou krásné výhledy na okolní krajinu s orientační tabulí okolních kopců a vrchů.

Z Lipky se vracíme na modrou značku. Cesta z Lipky vede po široké lesní cestě až na louku u hřbitova. 

Kolem Malého Stožce

Nedělní příjemné počasí nás vytáhlo na další procházku. Tentokráte jsme vyrazili z obce Rybniště po červené turistické značce, která se nedaleko nádraží Chřibská napojí na žlutou značku, mineme železniční viadukt (nepodcházet) a dále po žluté. Na křižovatce pěti cest se vydáme druhou neznačenou cestou vpravo a až se přiblížíme téměř k trati, pod skalkou se nachází pramen Jordán Born s malou mokřinou. Samotný vývěr vody je přímo zpod skály pod vytesaným nápisem Jordan Born a hned vedle znak okřídleného železničářského kola s monogramem FF a letopočtem 1939. Kdo tyhle nápisy zhotovil a co přesně mají znamenat, se neví.

Pokračujeme-li dále po lesní cestě, mineme dvě krásné starožitné vodárny z roku 1910 a 1913, stále funkční a využívané.

V této chvíli se nacházíme na jižní straně pod vrchem Malý Stožec, kde se nad cestou nachází jeskyně Komora. Jedná se o nevelkou puklinovou jeskyni, která vznikla zřícením skalního bloku. Vstupní otvor je velmi úzký. Údajně se zde skrýval loupežník Fridolín Rauch, který dle pověstí bohatým bral a chudým dával.

V 18. století se v jeskyni ukrýval podivín či loupežník Fridolín Rauch, stranící se lidí. Podle jedné z verzí lidové slovesnosti byl Rauch zločincem po právu odsouzeným roku 1747 za svatokrádež, podle druhé verze nespravedlivě odsouzeným sirotkem, jehož těžce zkoušel nepříznivý životní osud. Když mu přátelé pomohli utéci z vězení, ukrýval se Rauch před trestem právě v Komoře pod Malým Stožcem. Z nouze se pak stal loupežníkem, který bohatým bral a chudým dával. Po smrti po sobě v jeskyni zanechal údajně spousty cenných věcí.

Pokračujeme po lesní cestě, která dokola obchází vrch a napojí se na žlutou turistickou značku. Po té se vracíme zpět a po pár metrech odbočíme vlevo na neznačenou cestu, která nás dovede na vrchol Malého Stožce. Malý Stožec je výrazný znělcový vrch (659 m) nacházející se asi 1,5 km jihozápadně od hory Jedlové. 

Musíte projít kamenné moře, tvořené nepravidelně nalámanými, chaoticky nahromaděnými a zrádně se viklajícími balvany. Nad ním ční členitý skalní hřbet, který je pozůstatkem mohutné vulkanické žíly, tvořené trachytem. Skála připomíná profil obličeje ležící postavy (čelo, nos a brada), proto se též nazývá Obří hlava nebo Obličejová hora.