Hrbolec, Chřibská

Zajímavé půldenní toulání jsme začali v Rybništi u odbočky na Doubici. Asi po 1 km po silnici jsme odbočili vlevo na lesní cestu a po 200m jsme došli k našemu prvnímu cíli Hrbolci.

Hrbolec (516 m) je zajímavá čedičová skála nazývaná též Piklštejn, s výškou cca 15 m. Jedná se o významný skalní útvar vytvořen dlouholetou erozní činností. Na vrcholu je kolmo postaven jeden kámen (viklan) připomínající chochol dragouna. Viklan zde zůstal přirozeně – okolní skála se rozpadla a středový kámen zůstal zachován. Dnes je již skála zcela zarostlá lesem, ale dříve svým nápadným tvarem upoutávala pozornost a byla označována jako Strážce Českého Švýcarska. Na vrcholu skály byla v roce 1894 upravena vyhlídka se zábradlím, která však dnes již neexistuje a vrcholek asi 15 m vysoké skály je dostupný pouze lezecky. V roce 1639 údajně tábořili východně od skály Švédové, po nichž tu zůstaly tzv. Švédské šance.

Dále jsme si cestu jsme zkrátili přechodem louky a napojili jsme se na modrou turistickou značku, která nás dovedla do obce Chřibská. Z náměstí jsme se vydali po žluté turistické značce k dalším dnešním cílům.

Historický střelecký terč Chřibská

Střeleckou společností v Chřibské byl v roce 1792 postaven z pískovcových kvádrů podstavec střeleckého terče s vyklápěcím sloupem vysokým 45 metrů. Na jeho vrcholu byl terč ve tvaru orla. Na terč se střílelo z kuší. Střelba kuší na cíl a střelecké slavnosti se zde konaly až do II. světové války. Od té doby pak střelecký terč chátrá. Uvnitř jsou ještě viditelné zbytky otáčecího mechanizmu.

Chřibské vodopády jsou výjimečné tím, že voda v nich padá skutečně kolmo dolů a nedotýká se skály. Nacházejí se na konci nevelkého údolí za bývalou Střelnicí, asi 1,5 km východně od středu obce Chřibská. Mezi dvěma výběžky Plešivce se rozkládá asi 700 m dlouhé poklidné lesní údolí, kterým se klikatí malý potůček. Údolí je ukončeno strmým srázem se dvěma skalními stupni, kudy protéká již zmíněný potůček. Ten zde vytvořil dva vodopády vysoké 1,5 až 2 metry. Dneska v době sucha to byly jen „čůrkopády.

Od vodopádů jsme pokračovali po dřevěných schodech vzhůru k rozcestí nad údolím, odkud jsme se vrátili do Chřibské.

Vrch Ralsko

Chcete pořádný výšlap? Vydejte se na vrch Ralsko. Po náročném stoupání 400 výškových metrů dorazíte ke zřícenině hradu Ralsko v nadmořské výšce 694 m. A až se na vrcholu s příkrými skalnatými a suťovými svahy vydýcháte a setřete potůčky potu, najdete zde zachovalé hradby, obvodové zdivo paláce a ruiny dvou obytných věží a odmění vás krásný výhled do kraje.

Hrad postavili Vartenberkové ve 14. století.  V roce 1426 jej dobili a obsadili husité, které v roku 1468 vyhnalo žitavské vojsko. Pak se zde usídlili loupeživí rytíři a od roku 1516 je hrad opuštěn.

K místu se váží dvě zajímavé pověsti. Podle té první je údajně na hradě ukryt poklad, který hlídá velký zlý pes (ten na fotografii to není). Druhá pověst vypráví příběh o bájném vojsku podobnému tomu v Blaníku, které prý povstane, až bude národu nejhůře (zatím je tu klid.)

  

Cestou zpět - Juliina vyhlídka (cca 380 m/m) - tuto skálu si kdysi oblíbila hraběnka Juliana z Grundemannů, manželka hraběte Františka z Hartigů, který zde nechal zbudovat široké přístupové schodiště a dřevěný gloriet (dnes už nestojí).

„Okolo Malého Stožce“ – aneb kde jsme se toulali

Krásná sluneční sobota 15.6.2019 s výletem KČT „Okolo Malého Stožce“ pro mě začala úplně katastrofálně. Zaspala jsem. Bez snídaně jsem popadla batoh a Kelvina a v rekordním čase jsem zdolala indiánským během trasu od sídliště Podhájí na nádraží. Doslova s vyplazeným jazykem ale včas jsem dorazila na vlak. Pak už šlo vše dle mého plánu, coby vedoucí výpravy.

V počtu 9 jsme vyrazili z nádraží Chřibská po žluté turistické značce a za příjemného pofukávání osvěžujícího větříku jsme došli na rozcestí, zvané U Křížového buku. Na světlině uprostřed lesů tu stojí statný dvojitý buk s malým dřevěným křížkem a  tabulkou. My jsme se vydali druhou neznačenou cestou vpravo a postupně se přibližovali k trati. Po pravé straně bylo možné zahlédnout vrch Malý Stožec. Skála připomíná profil obličeje ležící postavy (čelo, nos a brada), proto se též nazývá Obří hlava nebo Obličejová hora. Chtělo to jen trochu fantazie a také správné místo, kdy se trochu rozestoupily stromy u cesty.

U tratě pod skalkou jsme sestoupili k pramenu Jordán Born s malou mokřinou. Samotný vývěr vody je přímo zpod skály. Do skalní stěny je vytesán velký nádražácký znak - okřídlené kolo - u toho datum 1939 a dvě slova - Jordan Born. Kdo tyhle nápisy zhotovil a co přesně mají znamenat, se neví. Kdo to byl Jordán? Kousek odtud u kolejí jsou zbytky nádražáckého domku, takže asi železničář, zda český, který tu byl před válkou a musel odtud odejít, nebo německý, kterého sem zavála válka, je neznámé. A co jsou ta dvě slova Jordan Born. Zdálo by se, že jméno, ale kdyby to celé bylo jméno, tak by sem napsal pramen Jordana Borna a ne Jordanův pramen. Ze starého německo-českého slovníku zjistíme, že Born je vrt (vrtaná studna), a je to jasné, stojíme u Jordanovy studánky.

Pokračovali jsme dále po lesní cestě a minuli dvě krásné starodávné vodárny z roku 1910 a 1913, stále funkční a využívané.

V této chvíli jsme se nacházeli na jižní straně pod vrchem Malý Stožec, kde se nad cestou ukrývá jeskyně Komora. Jedná se o nevelkou puklinovou jeskyni, která vznikla zřícením skalního bloku. Vstupní otvor je velmi úzký. V 18. století se v jeskyni ukrýval podivín či loupežník Fridolín Rauch. Podle jedné z verzí lidové slovesnosti byl Rauch zločincem po právu odsouzeným roku 1747 za svatokrádež, podle druhé verze nespravedlivě odsouzeným sirotkem, jehož těžce zkoušel nepříznivý životní osud. Když mu přátelé pomohli utéci z vězení, ukrýval se Rauch před trestem právě zde. Z nouze se pak stal loupežníkem, který bohatým bral a chudým dával. Po smrti po sobě v jeskyni zanechal údajně spousty cenných věcí.

Po neznačené cestě téměř se ztrácející v lese, jsme dostoupali k nově značené cestě výstupu na Malý Stožec. Za trochu zpocení a funění při výstupu jsme byli odměněni krásným kruhovým výhledem do kraje. Takže to nejbližší po směru hodinových ručiček - začátek naší trasy nádraží Chřibská – vrch Jedlová – cíl naší trasy nádraží Jedlová – vodní nádrž Chřibská, a samozřejmě i místa vzdálenější.

Malý Stožec je výrazný znělcový vrch (659 m), ležící asi 1,5 km jihozápadně od hory Jedlové, s níž je spojen širokým sedlem. Na protáhlém temeni a svazích kopce jsou četné divoce rozeklané skály se strmými, na jihovýchodě až převislými stěnami, a rozsáhlá suťová pole, porostlá řídkým lesem.

Po krátké svačině jsme sestoupili zpět pod vrchol a pokračovali dále po žluté turistické značce směr Jedlová po cestě zvané Dlouhá míle. Po 1,5 km jsme odbočili vpravo na neznačenou lesní cestu, překročili železniční trať a napojili se na zde vedoucí cyklotrasu kolem Rolského rybníku.

Rolský rybník (Rollteich), zvaný též Hutní sloužil k provozu sklářské huti Kittlů, která zde pracovala mezi léty 1680 a 1740 a patřila mezi tehdy velmi významné české sklárny. Rybník je nyní téměř zarostlý a vyschlý.

To již jsme doputovali za velmi horkého až dusného, i když slunečného počasí do cíle našeho malého výletu na nádraží Jedlová, kde nás čekalo zasloužené občerstvení, hlavně to tekuté dobře vychlazené.

A naše skóre – odj. 8.00 h žst. Rumburk, 8,1 km, 270 m výškových nahoru a 220 m výškových dolů, čas pochodu včetně svačiny 3,5 hodiny, návrat 13.00 h žst. Rumburk. Děkuji všem za milou společnost a účast na výletě.