Za překrásného počasí jsme vyrazili na
další podzimní výlet KČT. Naším cílem byl nejsevernější bod České republiky.
Z Rumburku jsme se přesunuli autobusem, takovou menší okružní jízdou
severní částí Šluknovského výběžku, do obce Lobendava. Dále autobusy nejezdí a
tak jsme se vypravili již po vlastních.
Lobendava (dříve
Lobendau) leží v údolí Lučního potoka v nadmořské výšce 344 m, má 268 stálých
obyvatel a první písemná zmínka o obci pochází z roku 1449. Míjíme kostel Navštívení
Panny Marie z 18. století s bývalým hřbitovem, který byl v 19. století zrušen a
severněji od kostela byl vybudován hřbitov nový, dnes využíván jen z poloviny,
kde jsme si prohlédli mimo jiné jednu velmi zajímavou sochu.
Doputovali jsme do osady Severní (dříve
Hilgersdorf), která bývala samostatnou obcí do roku 1960. Název Hilgersdorf je
snad odvozen od starogermánského jména Hildegard. V jižní části obce jsme
minuli tzv. "Soudní lípu", která byla v roce 2006 vyhlášena památným
stromem, neboť patří mezi nejstarší původní stromy na Děčínsku, ale je již ve
velmi špatném stavu.
Na rozcestí (u točny autobusů) jsme
odbočili vlevo na žlutou turistickou značku, která nás vedla k západu mezi
chalupami a potom širokou pevnou cestou do lesů až na státní
hranici. Hraniční stezka pokračovala vzrostlým lesem s řadou starých
buků, po nichž je pojmenovaná Buková hora (512 m), po jejímž západním hřbetu
jsme se pohybovali. To se již naše skupina turistů proměnila v nadšené
houbaře, kteří plnili tašky houbovými úlovky. Postupně jsme všichni, i málem
ztracenci, doputovali k nejsevernějšímu bodu ČR. Dlouhou dobu byl mylně
považován za nejsevernější bod hraniční mezník 2/40, teprve od roku 2013 je
označen nejsevernějším bodem ČR hraniční mezník 2/41, to je tzv. Nord Kap, hraniční kámen na
česko-německé hranici. Toto místo je i nejsevernějším bodem bývalé
Rakousko-uherské monarchie. U samotného nejsevernějšího bodu se nachází pamětní obelisk, který byl
slavnostně odhalen 28. října 2013, a odpočívadlo těsně "za čárou"
vybudované německým turistickým spolkem.
Po malé svačině a společném fotu u
obelisku jsme pokračovali dále po stezce podél Hraničního potoku, který vytváří
krásná zákoutí a je lemován informačními tabulkami mladých přírodovědců s vyobrazením
rostlin a živočichů, žijících kolem stezky a potůčku.
Stezka nás dovedla až k turistickému
hraničnímu přechodu Lobendava-Severní/Steinigtwolmsdorf a my zamířili po zelené
turistické značce zpět do osady Severní. Cestou jsme mohli shlédnout (za točnou
autobusů u bývalé školy) sochu Panenky Marie z roku 1896.
Čas rychle plynul a nestihli jsme vše. Sluníčko
a modrá obloha nás provázeli i při zpáteční cestě, kdy mnozí protáhli krok.
Spojení sem je dosti špatné, tak se mi zdálo, že pospíchají na autobusový spoj.
U autobusové zastávky, kam jsme dorazili minutu před odjezdem, se skoro
jednomyslně rozhodlo, že je nutné se občerstvit a tak navštívili jsme místní restauraci
U hraničáře, jak jinak nejsevernější hospodu v ČR. Dalo se pivko, někdo si
dal k jídlu polévku, mnozí z nás řízek s domácím bramborovým
salátem. Tak to teda byla porce. Musela jsem se s tím řízkem dosti poprat,
abych ho spořádala. Sytí jsme odjeli dalším spojem domů. Celkem 11 km,
houbařské pobíhání jsem nezapočetla, 200 výškových metrů nahoru a 200 dolů.
