Velikonoční jízdy jsou nejoblíbenější lidovou slavností v lužickosrbských obcích Horní Lužice. Tradice jízd sahá do pohanských dob, kdy předkové Lužických Srbů objížděli na jaře svá pole a věřili, že takto chrání budoucí úrodu před zlými duchy. S příchodem křesťanství byl termín jízd posunut na Velikonoce a každý průvod se nyní koná výhradně s požehnáním místního faráře. Dříve než se vydají na cestu do sousední farnosti, objedou velikonoční jezdci neboli "křižáci" (křižerjo) třikrát kostel a hřbitov ve své farní obci, kde se shromáždili. Především během této doby zvěstují Vzkříšení a modlí se za zemřelé. Na čele každého procesí je nesen kříž, kostelní korouhve a soška vzkříšeného Krista. Jezdci jsou svátečně oblečeni v černém s cylindry na hlavách a také koně jsou bohatě vyzdobeni. Typický je mimo jiné osobitý postroj a pestré stuhy zapletené do ohonu. Ten, kdo se jízdy účastní poprvé, má na prsou připevněný myrtový věneček. K jubilejním jízdám se pak připínají stříbrné číslice "25", respektive "50".
Trasy velikonočních procesí zůstávají nezměněné po několik staletí. Největší a zároveň nejdelší velikonoční jízda směřuje z obce Ralbicy (německy Ralbitz) do obce Kulow (německy Wittichenau) a zpět, souběžně jede další jízda opačným směrem z Kulowa do Ralbic a pak zpátky do Kulowa.
Žádné komentáře:
Okomentovat