Vypravili
jsme se vlakem do žst. Bezděz a dále již po vlastních za slunečného počasí přes
obec Hlínoviště po tzv. takové cestě do obce Vrchbělá a po celou dobu jsme měli
krásné pohledy na místní dominantu hrad Bezděz.
Snad
jsem o této obci dodnes nic neslyšela. Vrchbělá je část (osada)
města Bělá pod Bezdězem na místě zaniklé obce (německy Neudorf nebo
Wrchbel). Nejstarší písemné známky o osídlení území pocházejí
z let 1337–1346 a hovoří o obci zvané Dlouhá Doubrava. Jméno Vrchbělá
se prvně objevuje v roce 1418 jako součást panství Berků z Dubé.
Po 2. světové válce, roku 1949, zde byl zřízen vojenský újezd, známý
jako Vojenský výcvikový prostor Ralsko, a Vrchbělá k němu byla v roce
1952 přičleněna. To znamenalo faktický zánik obce a všichni obyvatelé Vrchbělé
se museli odstěhovat. Prostor využívala Československá lidová armáda a po
roce 1968 armáda Sovětská. Po odchodu sovětských vojsk roku 1991
vojenský areál začal chátrat a změnil se v ruiny a hromady suti. Nyní
se zde nachází rekreační areál, který byl otevřen v srpnu 2016. Je zde in-line
dráha, lanové centrum, na travnatém prostoru stojí jako prolézačky tři
dřevěné zmenšeniny skutečných zřícenin z okolí – Bezdězu, Zvířetic
a Michalovic, mezi tím jsou další malé dřevěné prolézačky a spousta
houpaček. Hned vedle je minizoo a hotel s restaurací. V areálu se
nachází i naučná stezka s deseti zastaveními a rozhledna.
My
jsme navštívili nejprve rozhlednu. Celodřevěná rozhledna na půdorysu čtverce
o straně 7,5 m se tyčí do výše 26,5 m. Konstrukce je tvořena čtyřmi
nosnými dřevěnými sloupy, středem prochází točité železné schodiště.
Pětipodlažní stavba je zakončena osmibokou vyhlídkovou plošinou ve výši 22 m
přístupnou po 110 schodech.
Po
prohlídce minizoo a po malém občerstvení v restauraci místního hotelu
Relax jsme vyrazili po červené turistické značce opět s výhledy na hrad zpět
do obce Bezděz.
Než jsme zasedli k obědu v místní dosti přeplněné
restauraci, zašli jsme k nedalekému útvaru Skalní bráně, která není moc
navštěvovaná, o čemž svědčila značně zarostlá cestička, která k ní vede,
ale určitě stojí za navštívení.
Zatažená
obloha, hřmění a blesky nás provázeli cestou dlouhou 2,5 km na žst. Bezděz, kde
již v suchu jsme přečkali dešťovou přeháňku a vyčkali na vlak domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat