Je krásná sluneční sobota 20. července
2019 a my vyrážíme s KČT Rumburk na dnešní výlet, který
začínáme na křižovatce u autobusové zastávky Kyjov - hostinec. Dnes je tu
restaurace Na Fakultě, ale stával zde vyhlášený hostinec U Českého Švýcarska,
který v roce 1992 vyhořel. Odtud vcházíme po červené turistické značce do
Kyjovského údolí a míjíme rozcestník, kde stával starý Dixův mlýn, uváděný
již roku 1571 a zbořený po roce 1945. Cesta se nám dvakrát zatočí a dojdeme k
odbočce do skal vlevo. Tedy vzhůru! Po schodech mezi skalními stěnami
vystoupáme ke skalní věži Strážce Kyjovského údolí a na Kinského
vyhlídku. Rodu Kinským toto území opatřilo do roku 1945. Trošku se rozehřejeme
a zadýcháme, ale jsme odměněni krásnými pohledy dolů do údolí a na protější
zalesněné srázy a skály. A jak jinak děláme společné foto na samospoušť, tak
jsme tam všichni – osm lidiček a jeden pes.
Nad vyhlídkou dojdeme na žlutou značku a
na značky Köglerovy naučné stezky. Tato naučná stezka je 23 km dlouhá cesta
Krásnolipskem pojmenovaná po Rudolfu Köglerovi, který ji v délce 12 km v roce
1941 vyznačil. Obnovená byla krásnolipskými turisty v letech 2003 až 2006,
kteří ji prodloužili.
Dáme se po značkách vpravo a sejdeme přes
Nebeskou bránu (spadlý kámen) do údolí Sýrového potoka, který sem
přitéká z Kyjovské přehrady. Kde se vzal tento název, opravdu nevím. Opět po značkách
začneme stoupat k dalším skalním útvarům Bratrské kameny, které jsou
spojené můstky. Dalšími útvary jsou lidskou rukou částečně upravené Lví
doupě a Obří hlava. Pak přes menší strž dojdeme na dnešní první hrádek na Kyjovský
hrádek. Ten se v minulosti jmenoval různě, například Horní
Karlštejn. Ačkoliv měl údajný hrad neobvykle velkou rozlohu, nedochovaly
se o něm v historických pramenech žádné písemné zprávy. Pravděpodobně byl
založen kolem roku 1300 pány z Michalovic, o jeho konci skoro nic netušíme.
Jednou z teorií je, že hrad sloužil jako opevněná základna pro těžbu rud v
okolí. Dnes z hradu zbyly příkopy a záseky do skal, což dokazuje, že hrad byl
ponejvíce jen dřevěný. Je zde turistický přístřešek s lavičkami, takže
vyndáváme první svačinu a posilujeme se na další cestu.
Je čas jít dál, tak opouštíme hrádek a
úzkou skalní průrvou se schůdky, z nichž mnohé se značně viklaly, sestoupíme
kolem skalní věže s praporkem zpět na cestu Kyjovským údolím. Nacházíme se na
rozcestí Pod praporkem, zde na nedaleké skále je umístěna pamětní deska
bratrů Eduarda a Františka Bienertovým. Ti žili ve Šluknově a zasloužili se o
rozvoj turistiky a vlastivědného poznání zdejšího kraje. V roce 1990 zemřeli
rukou vraha. Naproti je jeskyně Vinný sklep, vzniklá zřícením pískovcových
kamenů, která je navštěvovaná v zimním období v době ledopádů.
Dále pokračujeme po červené značce údolím
sevřeným vysokými skalami. Asi po 600 metrech dojdeme k odbočce k jeskyni Víl
na protějším břehu Křinice. Překračujeme říčku a vydáváme se po lesní cestičce
vedoucí na pravém svahu. Zde začíná část cesty, kterou jsme si
nazvali modré období. Cesta je lemovaná borůvčím se spousty zralých borůvek, do
jejichž konzumace se všichni pouštíme. Asi 1 kilometr od Kyjovského hradu
docházíme k Turistickému mostu a o tom, že patříme k sobě, svědčí
naše modrofialové ruce a pusy, a nenechají na pochybách nikoho o tom, co jsme
dělali. Turistický most je známá křižovatka cest a do Křinice se tu vlévá Vlčí
potok. Současný most je z roku 1992, vedle stojí turistický přístřešek s
lavičkami, kde zasedáme k dalšímu odpočinku a doplnění tekutin.
Po kratičkém odpočinku pokračujeme po
zelené značce podél zmíněného Vlčího potoka, který je nyní úplně vyschlý. Na
křižovatce Vlčí potok – u skály se od něho odpoutáváme a stoupáme zalesněným
hřebenem. Na něm přijdeme na rozcestí k Brtnickému hrádku. Pěšina po
ostrohu překonává postupně čtyři skalní rozsedliny sloužící jako příkopy. Do
jádra hradu se vcházelo po úzké římse. Jádro bylo tvořeno dřevěnou či hrázděnou
věží zakotvenou do pískovcového tesaného podvalí. Vchod do podvalí byl ze
severu, jsou zde zachované stopy po policích a trámech. Brtnický hrádek, zvaný
též Loupežný či Loupežnický zámek vznikl ve 13. století poblíž dálkové zemské
stezky a vznik patrně souvisí se snahou o zajištění severní hranice českého
státu. Zdejší území patřívalo Žitavským a po nich Berkům z
Dubé. Písemné zmínky o něm se nedochovaly, ani jeho pravé jméno není
známé. Název Loupežnický zámek vznikl později.
Druhý hrádek zdolán a my vyrážíme dál. Naše
cesta pokračuje po zelené směrem ke Štenberku. U Soví jeskyně odbočujeme vpravo
a skoro neznatelnou cestičkou sestupujeme rozsedlinou prudce dolů na zaniklou
cestu pod Křtícím kamenem, která nás vyvede na cestu údolím Vlčího potoka, kde
vede modrá turistická. Po pár metrech směrem zpět k Turistickému mostu v místě,
kde se v zimě nachází ledopád Vlčí stěnka, odbočujeme vpravo na lesní cestu a
míříme na východ. Cestou překonáváme překážky, které nám nastražila příroda,
kdy je cesta zatarasena spadlými stromy či místy hustě zarostlá mladými smrky a
poté vcházíme do Kunzova dolu. Výstup Kunzovým dolem je velmi náročný nejen
výstupem vzhůru, ale i díky přelézání, podlézání spadlých stromů a tak
mobilizuje poslední síly. Na hřebeni se dáváme neznačenou cestou vpravo,
přejdeme přes mělké sedlo a dojdeme na třetí Vlčí hrádek. Jde o skalní
výspu chráněnou dvěma příkopy a podvalí, coby základ hlavní obytné věže. Na
stěně podvalí můžeme vidět zajímavost reliéf tajemného obličeje. Podle
archeologie tento jinak historický neznámý hrad existoval stejně jako dva
předchozí, které jsme dnes navštívili, někdy mezi lety 1280 až 1350.
Vracíme se stejnou cestou, která nás
dovede na křižovatku u Englova pramene. Zde vpravo stávala ve 13. století
sklárna, která byla jako nejstarší sklárna u nás archeologicky zkoumaná. Dnes
je to jen zarostlá hromádka kamenů. Voda z Englova pramene nás příjemně osvěží
a my rozbalujeme poslední zbytky svačiny. Již na sobě pociťujeme ušlapané
kilometry a zdolané překážky a vydáváme se na poslední část cesty. Zde již
putujeme po značkách Köglerovy naučné stezky. Projdeme stráněmi Kamenného
vrchu, sejdeme od Dlouhého Dolu a nad chatkami dojdeme na začátek
Kyjovského údolí.
Natěšeni na zlatavý mok docházíme do
restaurace Na Fakultě, kde dáváme zasloužené pivo (ti, co dávají obvykle malé,
dali velké, ti, co jedno, dali dvě, dále nerozepisuji) a další občerstvení a
vracíme se autobusem opět s přestupem v Krásné Lípě domů.
Podle mapy.cz byla trasa
12,2 km, převýšení 535 m nahoru, 535 m dolů, vzdálenost je měřená na mapě z
leteckého pohledu, nebere v potaz to nahoru a dolů, skutečnost byla o něco
větší. Náročnost hlavně neznačených cest se nedá vyčíslit ani náhodou, musí se
to prožít.
Žádné komentáře:
Okomentovat