Lužické sedmistovky - Pěnkavčí vrch, Luž, Bouřný

 Lužické sedmistovky jsme již schodili mnohokráte a stále jsou to zajímavé výšlapy. Tentokráte vyrážíme ze Stožeckého sedla (605 m).

Stožecké sedlo – Pětikostelní kámen – Trojhran – Luž – Bouřný – Stožecké sedlo
17 km

Pětikostelní kámen je čedičová skála, podle názvu by odsud mělo být vidět 5 kostelů. Přímo od skály jsou vidět 4: v Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou, Studánce a na Křížově. Pátý kostel, který se nachází v Kytlicích, je vidět z místa o kousek dříve.

Pěnkavčí vrch je mohutná znělcová hora (792 m),

její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor a táhne se v délce asi 2,5 km od Ptačince na jih k Bouřnému, po temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem a také hranice děčínského a českolipského okresu, sleduje dávné rozmezí zákupského a rumburského panství, vyznačené dodnes místy dochovanými kamennými mezníky z let 1704 a 1750.

Osamělá křemencová skála, rozdělená průrvou na dvě nevelké věže. V některých mapách je označena jako Vrabčí kámen, horolezci ji ale nazývají Babice či Babizny

skalka Trojhran (673 m)

Na temeni skalky žulový sloupek česko-německé hranice z počátku 30. let 20. století, pod nímž je z německé strany umístěna informační tabulka. Do stěn skalky je ale vytesána řada starších znaků a letopočtů. Najdeme zde počáteční písmena tří panství (R = Rumburk, RE = Reichstadt, Zákupy a Z = Zittau, Žitava), jejichž hranice se zde dříve stýkaly a podle nichž skalka dostala své jméno, ale také sedm různých letopočtů z let 1657-1783, vytesaných zřejmě při kontrolách a vymezování hranic panství.

Luž (793 m)

Luž je nejvyšší horou Lužických a Žitavských hor. Poprvé je hora uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák) a později se také označovala názvy Heilstein nebo Hikkelstein. Obyvatelé Waltersdorfu jí ale často říkali Mittagsberg (=Polední hora), protože z jejich pohledu stojí slunce v poledne právě nad vrcholem. Současné německé jméno Lausche je doloženo až roku 1631 a český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Jméno Hückelstein nebo Hickelstein se v Německu dodnes používá pro nižší severozápadní předvrchol hory.

První dřevěnou chatu postavil na vrcholu Luže Karl Friedrich Matthes z Waltersdorfu již v roce 1823. Majitel stavbu vylepšoval, přistavoval k ní další objekty a v roce 1833 vybudoval i malou rozhlednu.

Vysoká návštěvnost si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, dokončené v roce 1882. Nová "Lausche Baude", postavená zásluhou spolků a obyvatel ze Saska, se stala kuriozitou v širokém okolí. Horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (později českou). Uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Rakouská část chaty k Horní Světlé, zatímco saská náležela k Waltersdorfu. V saské části se tehdy točilo pivo žitavské a v rakouské části cvikovské. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci i na rozhledně platit měnami obou států, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku.

Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté byly hranice uzavřeny a turistický ruch na Luži utichl. Dne 8. ledna 1946 byla chata pravděpodobně úmyslně zapálena a do základů vyhořela. Zbytky základů jsou patrné dodnes a jsou využity jako vyhlídková plošina.

V roce 2008 zahájila obec Großschönau, 21. srpna 2020 byla volně přístupná vyhlídková plošina slavnostně otevřena pro veřejnost.

V českých průvodcích se traduje, že 4. září 1826 navštívil Luž osmnáctiletý Josef Kajetán Tyl. Do pamětní knihy se prý podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský. Roku 1850 Luž navštívil saský král Friedrich August.

Bouřný (703 m) je široký znělcový kopec,

na starších mapách je uváděn jako Bedřichovský vrch (Friedrichsberg). Na úpatí vrchu měla podle pověstí stát osada Bedřichov (Friedrichsdorf), zaniklá za švédských či husitských válek nebo při morové epidemii, a na vrcholu měl podle pověstí stát hrad Friedrichsburg. O osadě ani hradu však neexistují historické zprávy.